Ne nadarmo má slovo radost (χαρά, chara) v řeckém textu Janova evangelia stejný kořen jako slovo milost.
Stěžovat si a doufat
Někdy se zdá, že stěžování si se stalo naší druhou přirozeností. Rodinné oslavy, letmé výměny názorů v obchodě nebo na čerpací stanici, dialogy mezi přáteli v parku nebo setkání se starými kámoši u piva – každá příležitost je dobrá k postěžování si.
Nespokojenost nám vstoupila do krve natolik, že si často ani neuvědomujeme, jaká síla z nás srší. Nejde jen o slova, jde o celého člověka - naše gesta, mimiku, držení těla. A co víc, na ulici často míjíme
lidi, kteří jsou smutní, depresivní, zahledění do sebe, přemoženi trápením, často hledí dopředu s prázdnýma, unavenýma očima. Je pravda, že
časy jsou obtížné a důvodů k obavám je nespočet. Nepochybně mnozí z těchto lidí zažívají skutečné utrpení a zažívají různé životní krize.
Zdá se však, že důležitější otázka, která by měla vyvstat v srdci v momentě setkání s jejich bolestí:
Je v nich nějaká naděje? Otázka je o to platnější, že mezi těmi, kteří si nahlas stěžují, i mezi těmi, kteří hluboce, skrytě trpí, je mnoho křesťanů.
Ježíš: smutek a radost
Ježíš svým učedníkům neupírá právo být smutní. Naopak při Poslední večeři dokonce oznamuje: „
Budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat“ (Jan 16,20a) a dále: „
I vy jste nyní smutní“ (Jan 16,22).
Podstatné však je, že Ježíš se neomezuje jen na suché konstatování skutečnosti a tím nám jistým způsobem dává právo prožívat těžké chvíle. Neboť říká: „
Budete smutní, ale váš smutek se změní v radost … a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme“ (Jan 16, 20b-22).
Nejde jen o změnu nálady nebo obnovení rovnováhy a pocitu pohody.
Radost, o které Ježíš mluví, se týká samotného základu – křesťanské naděje. Nic neobvyklého. Kontextem přeměny smutku v radost je
setkání se Zmrtvýchvstalým, které ohlašuje Ježíš – zkušenost jeho vítězství nad smrtí, která způsobuje, že život křesťanů se proměňuje a staví do zcela nového horizontu.
Od té doby
každá bolest a útrapy, které jako křesťané zažíváme, ztrácejí sílu ovládnout naši existenci a přimět ji do stavu beznaděje. Naopak, radost ze setkání se Zmrtvýchvstalým má moc zanechat trvalou stopu v každodenním životě Kristových učedníků, což není nic jako levné a mělké veselí, ale je projevem duchovního pokoje, zakořeněného v nadpřirozené realitě. .
Radost a milost
Ne nadarmo má slovo radost (χαρά, chara) v řeckém textu Janova evangelia stejný kořen jako slovo „milost“. Když Ježíš říká, že tuto radost nám nelze vzít, nemá na mysli těkavou emoci nebo měnící se náladu, ale
duchovní stav vnitřního pokoje, který z nás může vyzařovat i přes životní obtíže. To je radost zakotvená v tajemství zmrtvýchvstání. Jestli jsme ve své zkušenosti víry nepotkali Vzkříšeného, životní potíže často způsobují nespokojenost a hořkost. Když naopak náš každodenní život vyroste z tohoto setkání, naděje, která nás oživuje, z nás vyzařuje klidnou laskavost.
Toto je radost, o které mluvil Ježíš a kterou pro nás chce.
Jaký je závěr?
Křesťan je člověkem radosti – ne proto, že by nezažíval problémy, ale proto, že má mocnějšího Boha, se kterým je může řešit, a žije s vědomím, že nakonec všechny útrapy jeho každodenního života končí na pokraji věčnosti.
Zdroj: Aleteia
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 25. 5. 2023 naleznete
zde.
