Poskytnout nemocným či umírajícím duchovní pomoc je před Bohem nejen skutkem záslužné lásky, ale také svatou povinností, kterou nelze porušit, aniž bychom na sebe nevzali hroznou zodpovědnost. Proviní-li se někdo vraždou, když nechá svého bližního zemřít hlady, jak lze nazvat hrozný zločin, když necháme zahynout duši tím, že jí neposkytneme pomoc našeho svatého náboženství?
A přece, jak často nám zkušenost ukazuje, že tohoto zločinu se dopouštějí i katolické rodiny! Ať už z chimérické hrůzy, nebo z neomluvitelné slabosti se kněz zavolá co nejpozději a někdy i tehdy, když je nemocný již zbaven smyslů nebo už zemřel. Mluvíme zejména o těch rodinách, ve kterých ještě zůstalo dost víry na to, aby svátosti považovaly za svaté věci. Ale právě ti svým trpícím často říkají, aby šli ke zpovědi, až když je ztracena veškerá naděje na uzdravení. A co se v tomto případě často děje? Stále váhají, oddalují chvíli; ohlásí se strašné příznaky; pak spěchají, utíkají hledat kněze, ale je už pozdě, všechno skončilo! Bože, ochraňuj, aby se s tebou takto zacházelo ve tvé poslední hodině!
Ale co je brzdí v plnění tohoto posvátného poslání?
Říkají: bojím se, že ho vystraším. A i kdyby se měl bát, to raději vystavíte jeho duši věčnému zatracení nebo dlouhému očistci?
Vystrašit ho! Vždyť kdyby spal na okraji propasti nebo v domě, který zachvátily plameny, váhal bys ho vzbudit, abys ho nevylekal?
Říkáte, že zavoláte kněze, když o něj nemocný požádá, ale copak nevíte, že nemocní si málokdy uvědomují, jak vážně jsou na tom? Vaší povinností je připravit nemocného, aby mohl včas dostat náboženskou pomoc. Jděte včas do své farnosti nebo za knězem, kterého znáte a který vám usnadní splnění této vážné povinnosti.
Vyžeňte z mysli falešnou obavu, že nemocný se lekne, budete-li mu něco říkat o svátostech.
Zkušenost učí, že nemocný ví, že kněz přichází, aby po jeho boku naplnil nejsladší a nejpřínosnější ze všech služeb, aby očistil a utěšil jeho duši, aby mu konečně uprostřed nejkrutější úzkosti přinesl pokoj a sladkost Ježíše Krista.
První, co je třeba udělat, když člověk spatří, že nemocnému hrozí nebezpečí, je zavolat kněze, aby mu udělil svátosti pokání, Eucharistie nebo Viatikum – svátosti spolu s plnomocnými odpustky pro případ smrti.
Dalším aspektem, který je třeba zvážit, je být vždy v posvěcující milosti (vyzpovídaný) před každou operací, i když je riziko malé. Nezapomínejme, že přikázání svaté Matky církve vyžadují zpověď alespoň jednou ročně (což je minimum) nebo hrozí-li nebezpečí smrti.
Nakonec je třeba dbát na to, aby nemocný měl pohled na kříž, byl obklopen atmosférou modlitby (a nejen naříkání a zoufalství) - zvláště je třeba se modlit s nemocným a u umírajícího růženec. Pokud je to možné, poprosit kněze, aby mu udělil škapulíř Panny Marie (který by měli nosit všichni katolíci).
NEJSVĚTĚJŠÍ SRDCE JEŽÍŠOVO,
MATKO MILOSRDENSTVÍ PANNO MARIA,
milostivě vyslechněte modlitby křesťanských rodin,
aby nikdo nezemřel v jejich domech
bez přijetí svatého viatika!
Převzato z
Podcasty otca Radovana,
článek z 19. 5. 2023 naleznete
zde.
