Je ještě zaručena svoboda výchovy pro rodiče? Je ještě zaručena svoboda slova? - ptají se biskupové Viliam Judák a Peter Beňo.
Nitranský diecézní biskup Vilém Judák a pomocný biskup Peter Beňo napsali u příležitosti Dne matek pastýřský list, který se v neděli četl v kostelích na území Nitranské diecéze.
Věnovali se v něm také tzv. rodové ideologii, protože „
mnozí z řad Vás věřících jste v tomto ohledu zmateni a obracíte se na nás s otázkami, jaký postoj zaujmout“.
„
V první řadě musíme říci, že tento pohled není ani vědecký a už vůbec ne tolerantní. (...) Tato ideologie vede k šíleným nápadům, jako je náhrada pojmů otec a matka výrazy ,rodič 1' nebo, rodič 2' nebo jednoduše ,rodič'. Některé vlády ve světě se už rozhodly podporovat tuto ideologii a schválily prostředky, které nutí studenty a žáky v tomto směru praktikovat téměř až nesmyslné předpisy,“ konstatují biskupové.
„
Je opravdu normální říkat lidem, že v současnosti máme více než 100 pohlaví a vyžadovat od většiny, aby tento fakt respektovala a dávala si pozor, jak koho oslovují, aby někoho neurazila? (...) V některých zemích se zachází do extrému, když se zákony podporuje, aby se o těchto věcech mohly rozhodnout už děti samostatně, bez rodičů a tak natrvalo změnit svůj rod ještě předtím, než se vůbec mohou reálně zorientovat v tomto světě", napsali biskupové Judák a Beňo a následně položili otázku, zda „
je ještě zaručena svoboda výchovy pro rodiče? Je ještě zaručena svoboda slova pro vědce, akademiky, pedagogy, umělce, politiky, žurnalisty, kteří zastávají názory shodné s klasickým učením o rodině, člověku?“.
Zároveň však upozornili i na to, že „
není pochyb, že někteří se v tomto těžkém a zmateném rozpoložení ocitli bez vlastního zavinění. Snažíme se je pochopit, a proto je úkolem společnosti a církve jim pomoci v této situaci“.
Plné znění pastýřského listu
na Šestou velikonoční neděli
Měsíc květen, plný nového života, je již dlouhodobě věnován naší Nebeské matce – Panně Marii, která je povolána ke zvláštnímu úkolu: k jedinečnému a neopakovatelnému poslání v dějinách spásy a Boží lásky. Stává se matkou Božího Syna a tím se stala i vzorem každého mateřství. Maria je matkou, ženou, bytím, jaké Bůh zamýšlel stvořit, když tvořil člověka.
Člověk takto není výtvorem pocházejícím zdola, ze sebe samého; je Božím stvořením, dokonce stvořený k Božímu obrazu, stvořený jako muž a žena (srov. Gn 1, 22). Bůh se inspiroval sebou samým, svým vnitřním životem, vzájemnou láskou Božích osob, jejichž láska je natolik plodná, že je podstatou jejich bytí. Proto i první slova, která Bůh adresoval stvořenému páru, byla: „
Ploďte a množte se a naplňte zemi…, podmaňte si ji“ (Gn 1, 28).
V tomto příkazu plodnosti nešlo ani tak o multiplikaci lidského rodu, jako kdyby Bůh nemohl jedinou myšlenkou stvořit miliony lidí, šlo především o to, aby Bohem stvořený pár poznal vnitřní radost, když se láska milujících osob přetaví do vzniku nového života. Aby člověk pochopil, že smysl jeho života není jen v něm samém, ale také v životě mimo něj.
Bůh takto přirozeně připravil člověka k tomu, aby žil více pro jiné než pro sebe. Tento pocit nejlépe pozná každá (dobrá) matka, která by i život dala za své dítě. Proto již v prvotním poslání, které Bůh určil člověku, byla plodnost – tedy mateřství a otcovství.
Dnes, na Den matek, si uvědomujeme, že matka má zvláště vznešený úkol - je tělesnou schránkou, ne pro něco mimo sebe, ale pro někoho, který jí tak moc patří, pro nový lidský život. Je dokonalým příkladem lásky. Mateřství se takto stává určitým druhem kněžství. Ona přináší Boha člověku tím, že připravuje tělo, do kterého je implantována duše, a člověka přináší Bohu, aby ho nabídla zpět jeho Tvůrci. Matky takto neustále mění svět a jsou největším Božím spolupracovníkem v přirozené i nadpřirozené oblasti.
Matkou, která se stala největší spolupracovnicí Boha, je Panna Maria, o níž papež Pavel VI. napsal: „
Marii právem považujeme za cestu, kterou jsme vedeni ke Kristu; člověk, který se setká s Marií, nemůže rovněž nepotkat Krista“ (Pavel VI. Enc.
Mense Maio, 2).
A je to právě (tento) Kristus, Slovo, Syn Otce, ale i Matky Marie, který se v čase stal člověkem, aby k nám promluvil jazykem nám srozumitelným a jasným, laskavým, ale i ostrým jako dvousečný meč (srov. Žid 4, 12).
Právě o dnešní neděli slova jejího Božského Syna upozorňují, že vztah matky a dětí není jen o laskavých slovech, ale že se láska prokazuje skutky: „
Pokud mě milujete, budete zachovávat má přikázání“ a zároveň nám přislibuje „
Ducha pravdy“ (srov. Jan 14, 15-17), abychom pochopili, kde je naše místo v tomto světě.
V tomto duchu při dnešním nedělním setkání Vás zveme, drazí bratři a sestry, zamyslet se nad hodnotami souvisejícími se životem a důstojností člověka. Musíme tak učinit i přesto, že se Církvi vytýká, že rozděluje společnost naukou „
kultury života“, která je prý „
překonaná“, ale „
Boha je třeba poslouchat více než lidi“ (srov. Sk 5, 29), a proto nemůžeme o tom nemluvit.
Pohleďte! Ještě donedávna by tomu člověk nevěřil, že se lidstvo může dostat do stádia, kterého jsme svědky dnes, kdy se do popředí a ne nenásilně prodírá genderová ideologie (anglicky „gender“), která si přisvojuje pečeť „
vědečnosti a tolerantnosti“. Tato atakuje člověka v jeho nejintimnější sféře.
Mnozí z řad Vás věřících jste v tomto ohledu zmateni a obracíte se na nás s otázkami, jaký postoj zaujmout. V první řadě musíme říct, že
tento pohled není ani vědecký a už vůbec ne tolerantní.
I když rozsah pastýřského listu neumožňuje komplexně obsáhnout toto nelehké téma, přece tímto způsobem chceme upozornit na vážnost tématu alespoň několika myšlenkami.
Svatý Otec i při své nedávné návštěvě v Budapešti rázně odmítl takové snahy slovy: „
Toto je hanebná cesta ‚ideologických kolonizací', které odstraňují rozdíly, jako v případě tzv. genderové kultury, nebo stavějí redukující koncepce svobody před realitu života, například chválí se jako výdobytkem nesmyslným ‚právem na potrat', což je vždy tragická porážka“ (28. 4. 2023).
Bohužel takové názory útočí především na děti, ničí lásku mezi mužem a ženou, rodinu, kterou určil a stvořil Bůh jako zvláštní dar pro nás lidi, především proto, abychom si lépe mohli představit jeho lásku k nám.
Současná kultura se pohybuje ve dvou extrémech. Na jedné straně je kladen přílišný důraz na vnější vzhled tělesné schránky člověka. Tělem chceme zaujmout, zvýrazňujíc mužské a ženské rysy, neznajíc hranici estetiky, slušnosti, zdraví…
Na druhé straně zde máme pohrdání tělem, které údajně nemá žádný určující význam, je pouze materiálem, se kterým si lidé mohou dělat, co jen chtějí a mohou. Tato ideologie pak vede k šíleným nápadům, jako je náhrada pojmů otec a matka výrazy „rodič 1“ nebo „rodič 2“ nebo jednoduše „rodič“. Některé vlády ve světě se již rozhodly podporovat tuto ideologii a schválily prostředky, které nutí studenty a žáky v tomto směru praktikovat téměř až nesmyslné předpisy.
Výsledkem těchto extrémů jsou často protichůdné názory. Zatímco na jedné straně posloucháme argumenty, kde se rody rozlišují velmi striktně, a proto muži nemají právo mluvit do témat, jako je rodičovství, mateřství či potrat. Prý jsou to záležitosti a výlučné právo ženy rozhodovat o tom, co se údajně týká jen ní a jejího těla.
Avšak tatáž skupina reprezentující liberální pohledy od nás vyžaduje, abychom akceptovali, že není rozdílu mezi mužem a ženou, otcem a matkou, že to všechno je jen o subjektivních pocitech a sociálním zařazení; o tom, že důležité je to, kdo se jak cítí.
Není víc než zvláštní, když muž, který sám sebe a jiné kolem sebe přesvědčuje o tom, že je ženou, vyhrál v jisté zemi titul „Žena roku“?! Není to urážkou všech ostatních žen s jejich starostmi, bolestmi a radostmi, které jsou některé i typicky a výlučně ženské?
Není nemocné, aby muži, poté, co se prohlásí za ženy, překonávali sportovní rekordy v ženských kategoriích, aby měli přístup na místa, která jsou vzhledem k intimitě ženského těla vyhrazena pro ženy, nebo aby byli po násilných trestných činech na ženách umístěni do výkonu trestu právě v ženských věznicích?
Je opravdu normální říkat lidem, že v současnosti máme více než 100 pohlaví, a vyžadovat od většiny, aby tento fakt respektovala a dávala si pozor, jak koho oslovují, aby někoho neurazila? Pokud se změna identifikace může udělat v tak podstatné oblasti, jako je rod člověka, všechno ostatní je přípustné ještě více.
V některých zemích se zachází do extrému, když se zákony podporuje, aby se o těchto věcech mohly rozhodnout už děti samostatně, bez rodičů a tak natrvalo změnit svůj rod ještě předtím, než se vůbec mohou reálně zorientovat v tomto světě.
Jestli se bojíme říci, že nekompletní rodina to nemá lehké v každé oblasti, když ve strachu, abychom se nedotkli citů pečlivých svobodných matek, neřekneme, že rodina bez otce není úplná, co lze potom říct o domácnostech, kde se o děti starají dvě ženy nebo dva muži? O co víc se komplikuje situace, kdy se tento zmatek rozrůstá o několik desítek jiných variací?!
Není pochyb, že někteří se v tomto těžkém a zmateném rozpoložení ocitli bez vlastního zavinění. Snažíme se je pochopit, a proto je úkolem společnosti a Církve jim pomoci v této situaci.
Katechismus Katolické církve jasně učí, že jiná orientace není hříchem a ani hříšná. Každá osoba si zasluhuje úctu a respekt. Avšak hříchem v této oblasti jsou skutky, jejichž podstata je egoistická (srov. KKC 235-2359).
Drazí bratři a sestry, víme, že v dnešní společnosti je mnoho hněvu, nejistoty a frustrace a nechceme tuto atmosféru zvyšovat či být netolerantní, jen
nabízíme nauku Církve i v duchu dnešních Ježíšových slov. Považujeme za nutné přinést světlo i do této oblasti lidského života, s úctou ke každému v duchu zásady sv. Augustina, že
je třeba odmítnout to, co je nesprávné, v souladu s evangelními hodnotami – a ne člověka.
Všimněme si, kolik pozornosti a přísných pravidel se věnuje čistotě přírody kolem nás. A kolik přírodě, tedy lidské přirozenosti, v nás? Že by příroda kolem nás měla řadu zákonů, které je třeba respektovat, a přirozenost v nás ne? To vylučuje nejen křesťanská víra, ale také zdravý rozum. Jak to dopadne, když se nerespektují zákony přírody kolem nás, to si už se stále vzrůstajícími obavami uvědomujeme. Myslíme si, že pohrdání zákony přírody v člověku bude bez následků?
Svatý Otec František v encyklice o přírodě, citující svého předchůdce Benedikta XVI., uvedl, „
že existuje ekologie člověka, protože i člověk má přirozenost, kterou musí respektovat a se kterou nemůže libovolně manipulovat […] Proto není zdravý postoj, který chce „
zrušit sexuální odlišnost, protože se s ní už nedokáže konfrontovat“ (Laudato siʼ, 155).
Chceme Vám i touto formou připomenout skutečnost, která se nám servíruje v mnoha podobách a především našim dětem a mládeži. Setkáváme se totiž častěji i u nás s názory „absolutizace“ svobody. Mnozí si proto právem s obavami klademe otázku: Je ještě zaručena svoboda výchovy pro rodiče? Je ještě zaručena svoboda slova pro vědce, akademiky, pedagogy, umělce, politiky, žurnalisty, kteří zastávají názory shodné s klasickým učením o rodině, člověku?
Ujišťujeme Vás, že ve společenství Církve je místo pro všechny, avšak nemůžeme nabídnout jinou cestu, než jakou nám nabízí Pán Ježíš v dnešním evangeliu: „
Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo miluje mě, toho bude milovat i můj Otec, i já ho budu milovat a zjevím mu sebe sama“ (Jn 14, 21).
Drazí bratři a sestry, děkujeme Vám, že se snažíte hlásit k těmto hodnotám i svým životem. Prosíme Vás - vždy to dělejte se slušností a úctou k druhým.
Z příležitosti dnešního Dne matek všem ženám, které nejen své fyzické, ale i duchovní mateřství chápou jako jedinečnou, nenahraditelnou službu, patří naše dobrořečení a upřímné díky – za život i lásku.
Všem Vám vyprošujeme sílu, aby Váš postoj i v této oblasti byl vždy evangelijní, tedy i láskyplný vůči všem, bez rozdílu, při zachování své katolické identity.
+ Viliam Judák, nitriansky biskup
+ Peter Beňo, pomocný biskup
Převzato z
https://www.postoj.sk/,
článek z 15. 5. 2023 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 16. 5. 2023; 19. 5. - 122 přečtení)
