„Určitě budeme zpívat a chválit, ač nehodně, tuto Pannu a toho, který ji stvořil, tentýž, kterého porodila. (…) Ona, blahoslavená Panna byla poslem zářivého slunce, byla zrodem slunce spravedlnosti, Ježíše Krista, našeho Vykupitele.
Byla nejen poslem, ale také matkou, neboť byla jako úsvit, o kterém se říká, že je matkou slunce. Přinesla nám ten den spásy, ten den odpuštění, ten den odpočinku, kdy její požehnaný Syn chodil po tomto světě: celý ten čas byl den, neboť den je celý čas, kdy slunce chodí po zemi.
Podívejme se na podmínky úsvitu, kterými je být nepřítelem temnoty. A víte nakolik? Nikdo, ať by jí sloužil jakkoli, ať by se modlil nespočet Zdrávasů, ať by pálil kdovíkolik svíček na její počest, je-li v hříchu, v žádném případě ji nemůže spatřit ani přijímat od ní pomoc. Z lásky k této Paní (vždyť jsme hrdí na to, že jsme jí oddáni), kvůli tomu, abychom s ní byli v pokoji, se zbavme hříchů; zpytujme si svědomí. Kdo se zlobí na bližního, ať se s ním smíří; kdo je tělesný, ať zanechá návnadu žádostivosti, aby se nestal nepřítelem této Paní.
Ó, požehnaná Boží Matko,
jak dobře se vynakládá jakákoli práce
pro tebe a pro to,
abychom tě viděli po pravici tvého Syna!
Jakou práci, ó, Panno, bychom neměli vykonat?
Skutečně věřím, že velká část slávy blahoslavených spočívá v tom, že vidí nejjasnější Matku Boží v nebi.
Co máme dělat, paní, abychom tě viděli?
Jak ti máme sloužit?
Prokážeme-li ti nějakou službu tím,
že zanecháme své hříchy,
ve jménu nás všech zde přítomných říkám,
že je zanecháváme; že nám leží na srdci,
že jsme je spáchali; že je už nechceme páchat,
ale raději sloužit Bohu a tobě
samé,
Panno Maria.”
(sv. Jan z Avily)
Převzato z
Podcasty otca Radovana,
článek z 10. 5. 2023 naleznete
zde.
