Zamyšlení nad evangeliem 5. neděle velikonoční.
Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte."
Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?"
Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho."
Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí."
Ježíš mu odpověděl: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: ´Ukaž nám Otce’? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky.
Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci." (Jan14, 1-12)
Je mnoho příběhů týkajících se Říma a jeho okolí. Ten, který vám chci dnes vyprávět pochází z 8. století po Kristu.
Unavený poutník putoval sám do Věčného města. Blížil se večer a začalo se stmívat. On se nacházel ještě několik kilometrů na východ od Říma. Nebylo tehdy tolik dobrých cest jako nyní. Okolí vedlo velmi bahnitou rovinou. Rychle přicházela noc – temnota bez hvězd. V blízkosti nebyl žádný dům ani lidé, kterých by se dalo zeptat na cestu. Proto poutník nevěděl, jestli má jít dopředu, vpravo a nebo vlevo. Čas od času spatřil jakési světýlko, které se mihalo nad močáli. To ho vábilo, aby se dal jeho směrem. On však věděl, že jsou tu milné ohníky. Usoudil, že když půjde za nimi, může utonout v nějakém trasovišti. Kromě toho bylo v okolí mnoho dravé zvěře.
Když tak stál bezradný a v rozpacích, náhle mu v uších zazněly vzdálené zvuky zvonů. V té chvíli se mu zdáli nebeskou hudbou. Ukazovali mu směr cesty, nesli záchranu. Šel rychlým krokem za hlaholů těch zvonů. Po pár hodinách byl v Římě, před kostelem, v kterém se nacházely ty zvony. Byla to bazilika Santa Maria Maggiore, největší římský kostel zasvěcený Panně Marii. Klekl si před oltář a děkoval za záchranu. Z vděčnosti obětoval kněžím, kteří se starali o baziliku, určitou sumu s prosbou, aby tu každý večer zvonili zvony. Jejich zvuk bude ukazovat cestu zbloudilým poutníkům.
Pán Ježíš mluví o cestě. Celý náš život můžeme porovnat s cestou toho poutníka. Samozřejmě, je to jen přirovnání, neboť náš život netrvá pár hodin, ale mnoho roků. Cílem našeho života není Věčné město, ale věčný život v nebi. Podobně však, jako poutník, prožíváme těžkosti: únavu, obavu, že zbloudíme. Proto je vážnou věcí, abychom poznali správnou cestu a nepřišli na scestí.
Tu cestu nám chce ukázat Pán Ježíš v evangeliu. Dnes jsme četli, že před svou smrtí, v čas poslední večeře, předpovídá svůj odchod do domu, ve kterém je mnoho příbytků. A říká apoštolům: „A cestu kam jdu, poznáte.“ Svatému Tomášovi se ta slova zdála nejasná. Proto se zeptal: „Pane, nevíme kam jdeš. Jak můžeme poznat cestu?“ Víte, že svatý Tomáš chtěl vidět všechno na vlastní oči a dotknout se toho svými prsty. Proto také, když Pán Ježíš mluví o cestě do Otcovského domu, jistě si představoval, že bude podobná těm cestám, kterými oni do teď putovali po Palestině. Bude vydlážděna kameny, bude mít po boku příkopy a po pravé a levé straně budou růst stromy.
Na otázku svatého Tomáše Pán Ježíš odpovídá: „Já jsem cesta….“ Chudák svatý Tomáš! Nyní tomu rozuměl ještě míň jako na začátku rozhovoru. Pravděpodobně si myslel“ „Jak může být Pán Ježíš cesta? Zda je to možné být najednou cestou i člověkem?“ Přece v budoucnosti, když po zmrtvýchvstání přijal Ducha Svatého, a on osvítil jeho mysl, porozuměl, že Pán Ježíš nás svým učením a svatými svátostmi doprovází do nebe. Ukazuje nám, kudy máme jít, co obcházet, abychom nezbloudili. Proto není divné, že nazval sebe v evangeliu cestou. Když jdeme s Pánem Ježíšem a za Pánem Ježíšem, jako ten poutník za hlasem zvonu, nezbloudíme, nesejdeme do močálů a na nesprávné cesty. Evangelium má určovat naši cestu. Bludné ohníky jsou symbolem falešných nauk, které nás chtějí odvézt z cesty vedoucí do nebe.
Naši pouť za Kristem jsme začali při narození. Křtem jsme vyšli od Boha a k němu se vracíme na konci života. Každý z nás má za sebou už určitou část cesty. Poznáme začátek i konec. Je však mnoho lidí, kteří nevědí, proč se narodili a co s nimi bude po smrti. Ti, kteří nevědí, na co se narodili, neví, jakými cestami je třeba jít v životě. Život se jim zdá tajemným labyrintem., s mnohými cestami, kterými se lehko zabloudí.
Dávná legenda říká, že na ostrově Kréta král Minos vybudoval velký palác nazvaný labyrint. Uvnitř něj byla velká spleť chodeb. Ve středu se nacházela hrozná potvora – Minotaurus. Když ho chtěli uspokojit, čas od času mu dávalo sežrat mladé děvče. V jednom roce padl los na královskou dceru Ariadnu. Král, který ji chtěl zachránit slíbil, že kromě hojné odměny ji dá za ženu tomu, kdo zabije Minotaura. Mladý rytíř Tezeus se toho ujal. Věděl však, že ačkoliv by se mu podařilo zabít Minotaura, nejpravděpodobněji zabloudí v labyrintu, a tam umře hlady. Adriana mu chtěl pomoct. Přišla na myšlenku dát mu klubko nitě. To klubko měl odvíjet cestou přes chodby. Tezeovi se skutečně podařilo zabít Minotaura. Podařilo se mu též vyjít ven pomocí nitě!
Pro nás křesťany je víra v Krista tím klubkem nití. Může se přihodit, že vidíme před sebou mnoho různých řešení, mnoho spletitých životních cest. Víme, že jen jedna cesta vede k cíli a jiné jdou na scestí. Víra, jako to klubko nití, je pro nás jedinou správnou cestou. Víra v Krista a jeho evangelium!
Víře je třeba se učit a prohlubovat ji dlouhé roky, vlastně celý život. Patří k tomu účast na katechezích, mše svatá, čtení náboženských knih a modlitba. Ježíš nám přitom bude viditelným společníkem.
„Když půjdeš po mé cestě, jednou mě potkáš a uvidíš na vlastní oči.“
Sdílet
| Autor: Dana Tichá |
Vydáno dne 07. 05. 2023 | 624 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
