Maria dala našemu Pánu jeho lidskou přirozenost. Požádal ji, aby mu dala lidský život, aby mu dala ruce, aby požehnával děti, nohy, aby šel hledat ztracené ovce, oči, aby truchlil nad mrtvými přáteli, a tělo, aby trpěl, abychom se my mohli znovuzrodit ve svobodě a lásce.
Právě jejím prostřednictvím se Ježíš stal mostem mezi božským a lidským. Pokud ji odstraníme, pak se buď Bůh nestane člověkem, nebo ten, kdo se z ní narodí, je člověkem, a ne Bohem. Bez ní bychom již neměli našeho Pána!
Máme-li trezor, ve kterém máme peníze, víme, že nesmíme ztratit klíč; nikdy nás nenapadne, že klíčem jsou peníze, ale víme, že bez klíče si své peníze nemůžeme vzít.
Naše požehnaná matka je jako klíč. Bez ní se nikdy nedostaneme k našemu Pánu, protože On přišel skrze ni.
>
Marii s Ním nemůžeme srovnávat, protože
Maria je stvoření a On je Stvořitel.
Ztratíme-li ji, nemůžeme k Němu přijít: proto jsme k ní tak pozorní; bez ní bychom nikdy nepochopili, jak byl postaven ten most mezi nebem a zemí.
Někdo by mohl namítat: "
Náš Pán mi stačí, nepotřebuji ji."
On ji však potřeboval bez ohledu na to, jestli ji potřebujeme nebo ne.
A co víc, Náš
Pán nám dal svou matku za naši matku. V ten Pátek, který lidé nazývají Velkým, když byl rozvinut na kříži jako zástava spásy, jeho pohled spočinul na dvou nejvzácnějších stvořeních, které měl na zemi: na jeho matce a milovaném učedníkovi Janovi.
Jako syn myslel na svou matku, jako Spasitel myslel na nás. A dal nám svou Matku: „
Hle, vaše matka".
(arcibiskup ctihodný Fulton J. Sheen)
Převzato z
Podcasty otca Radovana,
článek ze 6. 5. 2023 naleznete
zde.
