Mše svatá se jmenuje podle poslední výzvy kněze: „ITE, MISSA EST“ = „Jděte ve jménu, jste poslaní“ A toto poslání si máme odnášet dál.
Mši svaté se může říkat i jinak, např. bohoslužba. Do pojmu bohoslužba je možno zahrnout i jiné formy zbožnosti, např. bohoslužbu slova, nebo jiné modlitební setkání, ale mše svatá je bohoslužba nejvznešenější. Někdo by si řekl, že při bohoslužbě je služebník Boží, který bohoslužbu slouží. To ano, ale při bohoslužbě jsou i všichni ostatní těmi, kdo se jí účastní těmi, kdo přináší bohoslužbu. Všimněme si, že se slovo bohoslužba skládá ze dvou slov: služba a Bůh. Když sloužíme, tak je důležité sloužit tak, aby s námi byl spokojen ten, komu sloužíme. A tedy slovo bohoslužba je připomínkou, že sloužíme tomu nejvyššímu. A tak když ten člověk sedí, stoupá, modlí se, zpívá a tak se účastní bohoslužby, má to být i jeho bohoslužba, služba Bohu.
Ve Starém zákoně Izraelité přinášeli do chrámu třeba snop obilí, nebo tam obětovali býka či jiná zvířata. A když my v novozákonní době přicházíme k bohoslužbě, tak máme Pánu Bohu obětovat své srdce. A ta bohoslužba je natolik Bohu milá, nakolik v tom srdci je zájem sloužit Bohu, přinést mu tento čas, a to co zde prožíváme, na oltář jako ti, kdo chtějí být blíž.
Starozákonní židé se na to připravovali dlouhou cestou do chrámu. My to máme jednoduché, většinou jsme tady v kostele za chviličku. Ale ta naše příprava má být už dávno před tím, uvědomit si: „A teď půjdu sloužit Bohu. A i když jsem vlastně tolikrát bohoslužbu prožil, tak dnes ji chci prožít tak, aby z toho skutečně mohl mít Bůh radost, aby mi mohl žehnat.
Amen.