Győr je hlavní město severozápadního Maďarska a leží na jedné z nejdůležitějších tras střední Evropy na půli cesty mezi Vídní a Budapeští. A právě v tomto středověkém městě, které se od 17. století jen málo změnilo, začala celá historie irské Plačící Madony.
V roce 1697 byly v Irsku přijaty zákony s uvalením trestu, zakazujícím katolickým biskupům a kněžím (přístup) do země. 17. března téhož roku, na svátek svatého Patrika, začala Panna Maria na obraze známém jako
Plačící irská Madona, ronit slzy. Obraz, jehož původní název byl
Panna Maria Utěšitelka utrápených, zobrazuje Boží Matku s rukama složenýma v modlitbě, jak se dívá na Jezulátko, které leží v postýlce. A právě na tomto obraze ronila Matka Boží celé tři hodiny slzy.
Vzácný obraz byl kdysi majetkem irského biskupa Waltera Lyncha, který ho vzal s sebou při svém nuceném útěku před náboženským pronásledováním 14. července 1663 do exilu v Győru, kde pak i zemřel.
Předpokládá se, že rodina Lynchová, která ve městě zastávala mnoho významných postů, měla hlavní slovo i v roce 1320 při výstavbě kostela svatého Mikuláše v Galway a v roce 1561 při stavbě kaple Panny Marie. Podle historických pramenů odtud pochází obraz Přesvaté Bohorodičky, který dnes požívá v Győru velkou úctu.
Neobyčejný příběh irské Madony v Győru rozhodně není legendou, ale realitou, založenou na skutečnosti a výpovědích spolehlivých svědků. Tento obraz visel v katedrále Clonfert v diecézi Tuam, když v roce 1649 Anglie vyslala Olivera Cromwella k trestné výpravě do Irska a začalo náboženské pronásledování.
Walter Lynch, biskup z Clonfertu, a někteří z jeho kolegů prelátů byli zatčeni a nahnáni na ostrov zvaný Innisboffin, kde byli uvězněni. Biskup Lynch vždy nosil s sebou obraz Madony z Clonfertské katedrály, protože se obával, že by se tato drahocenná relikvie mohla dostat do bezbožných rukou. V roce 1652 se mu s některými členy jeho skupiny podařilo uprchnout na kontinent, kde irské uprchlíky srdečně přijali v různých zemích jejich bratři, kteří se těšili z lepšího života.
Biskup Lynch strávil nějaký čas v Belgii a Portugalsku. Později cestoval až do Uherska, kde byl přijat s otevřenou náručí hned v prvním biskupství, do kterého se dostal po překročení maďarských hranic. Bylo to město Győr, kde ho uherský biskup jmenoval svým pomocníkem a stal se členem diecézní kapituly.
Irský biskup se naučil maďarsky a deset let působil mezi věřícími. I když byl vděčný za pohostinnost, které se mu dostalo, jeho srdce stále toužilo po rodné zemi. Po deseti letech, kdy pronásledování v Irsku utichlo, se s velkým očekáváním připravoval na zpáteční cestu. Bůh se však rozhodl jinak. Irský prelát náhle onemocněl a zemřel v Maďarsku. Na smrtelné posteli odkázal obraz Madony győrskému biskupovi, který ho umístil v katedrále. Samotný biskup Lynch je pohřben v kryptě katedrály.
Obyvatelé Győru a jeho okolí obdivovali obraz, který pocházel z daleké země, a cítili, že to byl Boží zásah, který přinesl a zanechal vzácnou relikvii v jejich úschově. Její příchod znamenal sérii jejich vítězství nad Turky a během let se mnozí přicházeli modlit k Madoně; bylo cítit, že na její přímluvu se podařilo odvrátit mnohé národní katastrofy.
V roce 1697 se Maďaři těšili většímu pokoji, ale během toho roku zasáhla v Irsku biskupy a kněze větší rána než kdykoli předtím. V tom roce totiž parlament přijal edikt, že všichni kněží mají být vyhoštěni z území Irska a ze všech britských ostrovů, mají se zkonfiskovat kostely a zahladit všechny stopy katolického náboženství. Byla založena národní irská církev a mrtvé mohli pohřbívat pouze služebníci tohoto náboženství.
17. března 1697, na svátek svatého Patrika, když se tisíce lidí modlily během časné ranní mše svaté v katedrále v Győru, kněží a věřící najednou viděli, že oči Madony na obraze darovaném irským prelátem roní slzy a krev. Padaly na Dítě v postýlce, nad kterým se Madona skláněla. Tento zázrak trval více než tři hodiny.
Tvář Madony byla utřena plátnem (toto plátno je dodnes zachováno v katedrále v Györu), ale krev a slzy nepřestaly téci. Obraz byl okamžitě stažen ze zdi a odstraněn z rámu; fenomén však pokračoval. Zpráva o zázraku se okamžitě rozšířila do vzdálených koutů města a nejen katolíci, ale také protestanté a Židé se hrnuli, aby tento zázrak viděli. Svědků tohoto neobyčejného úkazu bylo na tisíce a mnozí z nich vydali svědectví o tom, co viděli.
Zázrak irské Madony v den svatého Patrika v roce 1697 zůstal hluboce zapsán v srdcích mnoha Maďarů. Od té doby lidé přicházejí do její svatyně v dobách osobního smutku a během mnoha katastrof, které postihly jejich zemi. Tam našli sílu ve svém zoufalství a jejich smutek se změnil v naději.
Převzato z
,
článek z 20. 3. 2023 naleznete
zde.
