Pěší pouť mužů ze Senice do Šaštína
Tak opět nám uplynul rok a konečně je očekávané i přijatelné počasí k započatí krásných pěších poutí. A tím, že jsem na Slovensku, naskytla se mě po druhé šance jít pěší pouť mužů. Sice tu neputujeme, jako na Moravě ke svatému Josefovi, ale tu máme jiný cíl a tím je poutní místo Šaštín, které je zasvěcené Panně Marii.
Tím, že informace o samotném průběhu a konání pouti, jsou zveřejněnéá dlouho dopředu, bylo dostatek času se připravit. Počasí den před samotnou poutí bylo asi pro většinu lidí k jakémukoliv pohybu venku nepříjemné, ale já byl přesvědčený a rozhodnutý jít i kdyby padali trakaře.
Ale panna Maria určitě z otevřeným srdcem čekala náš přichod, tak ráno bylo sice velmi zamračeno a docela chladno, ale naštěstí nepršelo. Tak jsem vyrazil na hlavní nádraží a pomalu se přesouval po kolejích do 87 kilometrů vzdálené Senice. V samotném Šaštíně přistoupili ostatní poutníci i s dvěmi otci pauliny Michalem a Gregorem původem z Polska (do Šaštína přišel v Březnu po čtyrech letech strávených ve farnosti Trnava - Tulipán).
Sešlo se nás asi něco málo přes 20 odhodlaných mužů porozjímat a zažít něco příjemného v tomto společenství. Opět jsme vyrazili po kratičké modlitbě a požehnání a po zruba dvou hodinách volné diskuze o čemkoliv přišel čas na duchovní chvilku v podobě Cesty Světla. Samozřejmě nechyběl i potřebný odpočinek, schovaní před mírným deštěm. Poté opět pokračovalo volné povídání až do obce Borský Mikuláš, kde v kostele sv. Petra a Pavla bylo krátké povzbuzující slovo pátera Ondreja. A poté už jen cca 1,5 hodinový úsek podél řeky Myjavy k bazilice.
Po dosažení krásného cíle pod vykukujícím sluníčkem a povinné společné fotografii, přišel čas na společný růženec a v 16:15 hod. hlavní část poutě a to poděkování za vše krásné co jsme prožili, mši svatou. A na úplný závěr příjemné agapé pro vsechny účastníky.
Na závěr bych opět z celého srdce rád poděkoval páterům Michalovi a Gregorovi za krásné duchovní vedení a i to, že byli k dispozici k jakémukoliv rozhovoru. Spolupoutníkům, že mně mezi sebe opět s otevřeným srdcem přijali. A samozřejmě i Panně Marii sedmibolestné za to, že nás vedla a ochraňovala a nenechala nás promoknout.
