Zamyšlení nad evangeliem 2. neděle velikonoční.
Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána!"
On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím."
Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící."
Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!"
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu. (Jan 20,19-31)
Zajisté jste už slyšeli o pasterizovaném mléku. Mnozí z vás ho pili. Určitě ne všichni víte, že slovo „pasterizované“ pochází od známého učence – Francouze Ludovita Pasteura (1822-1895). Objevil, že příčinou hniloby a kvašení potravin jsou bakterie a že stačí zahřát např. mléko na 60-80 stupňů a bakterie se usmrtí. Jeho obavy byly podnětem na očkování proti nakažlivým chorobám. Prvně použil vakcínu na malém chlapci, kterého pokousal pes a díky tomu mu zachránil život.
Pasteur je známý nejen svými vědeckými objevy, ale i hlubokou vírou. Existuje v této souvislosti mnoho anekdotických příběhů. Tady je jeden z nich:
Mladý student vchází do kupé ve vlaku. Sedá si vedle staršího pána. Po chvíli spatří, že jeho soused se modlí růženec, posouvá zrnka v rukách. Student se na něj chvíli dívá a potom se ozve:
„Vidím, vážený pane, že ještě věříte v ty pohádečky, nazvané růženec.“
„Věru tak, milý mladíku: A ty nevěříš?“
„Já?! – odpověděl student s hlasitým smíchem.“ Ne. Už dávno nevěřím. Následujte mě v příkladu, dobrý člověče, a vyhoďte ten růženec z okna. Dejte se též na studium nového učení.“
„Nového učení?“ – ptá se starší pán. – „Ne, nevím o co jde. Možná mě pomůžete porozumět.“
„Zajisté. Ochotně – ubezpečil ho student. – „Jen mě dejte svoji adresu, pošlu vám vhodnou knihu.“
Starší pán vyndal z peněženky svoji vizitku a podal ji mladíkovi. Ten přečetl: Ludovít Pasteur, Institut vědeckého bádání, Paříž. Neřekl ani slovo, vyšel z kupé a nechal tam Pasteura samého.
Těžkosti s vírou mají nejen studenti a lidé v našem čase. Vyskytovali se i v čase života Pána Ježíše.
Dnešní evangelium nám vypráví o takovém pochybujícím učedníkovi Pána Ježíše, o svatém apoštolu Tomáši. Dnes se člověk, který něco nechce uvěřit, nazývá „nevěřící Tomáš“. Doufejme, že sv. Tomáš, který je už v nebi, se na nás nehněvá za tento náš přívlastek.
Když se Pán Ježíš po svém zmrtvýchvstání zjevil apoštolům ve velikonočním nedělním ránu, Tomáš nebyl spolu s nimi ve večeřadle. Nevíme proč. Někteří říkají, že se kdesi ze strachu před farizei skrýval. Ale to asi není pravda, neboť byl odvážný člověk. Zakrátko však přišel do večeřadla. Brzy spatřil, že z tváře apoštolů zmizel smutek, že jsou plní radosti. Hned po přivítání volali: „Víš, Tomáši, viděli jsme Pána?! Na vlastní oči, tady ve večeřadle! Vstal z mrtvých!“ Tomáš však nebyl ochotný uvěřit svým přátelům apoštolům, a to ani jednomu, ani celé skupině. Kroutil hlavou, říkal, že neuvěří, když neuvidí Ježíšovi rány a nevloží do nich svoje prsty. Apoštoly zachvátil smutek, když to slyšeli a nevěděli, jak ho přesvědčit.
Pán Ježíš, ačkoliv nebyl přítomný při tom rozhovoru, dobře o něm věděl a sám se rozhodl přesvědčit Tomáše. Osmý den po svém zmrtvýchvstání se znovu zjevil ve večeřadle. Obyčejně, když nás někdo chce navštívit, tak nejprve zaklepe na dveře, čeká, až řekneme „prosím“, potom otevře dveře a vchází. Příchod Pána Ježíše do večeřadla se odehrál celkem jinak. Neslyšeli, že by byl někdo klepal, neviděli, že by se otevřeli dveře. Pán Ježíš najednou stál uprostřed nich. Vešel přes zamknuté dveře. Jak to? Nevíme. Ale pokud někdo mohl po své smrti znovu ožít, tak se nemůžeme divit, že mohl vejít přes zavřené dveře. Svatý Tomáš musel široko otevřít oči na ten zázrak. Pán Ježíš zase hleděl na něho a přikázal mu podívat se na svoje ruce přibité hřebíky a vložit prst do rány na boku probodeného kopím. Potom dodal: … A nebuď nevěřící, ale věřící!“ (Jan 20,27)
Jedinou odpovědí Tomáše na slova Pána Ježíše byl výkřik: „Pán můj a Bůh můj!“ (Jan 20,28) Do teď nazýval Pána Ježíše jen „Pánem“, nyní však, když ho znovu viděl živého, řekl poprvé: „Bůh můj!“ Pouze Bůh může sám vstát z mrtvých.
Víra dítěte má růst. Tomáš nechtěl věřit lidem. Věřil jen svým očím a prstům. Vy děti, také téměř vždy věříte tomu, co říkají rodiče, učitelé, starší lidé. Nepotřebujete se dotknout, ale vidíte a už věříte. Tím se vlastně lišíte od svatého Tomáše. Velmi se to líbí Pánu Ježíši, který říkal: „Blahoslaveni ti, kdo neviděli a přesto uvěřili.“
Přece však v té vaší lehkosti uvěřit jiným se skrývá někdy velké nebezpečí. Někdy se totiž stane, že nějaký starší známý nebo učitel řekne: „To není pravda, co píše evangelium; není pravda to, co učí kněží, my v to nevěříme. Může vám dokonce do ruky dát nějakou protináboženskou knihu. Tehdy vznikne ve vaší hlavě pochybnost. Myslíte si: přeci to říkal starší muž. A i v knihách to tak píšou. A vždyť starším lidem a knihám třeba věřit…..
Co udělat v takovém případě?
Pán Ježíš nepřijde k nám jako ke svatému Tomášovi, aby rozehnal naše pochybnosti. Pána Ježíše vám však zastupují rodiče a katecheti, kněží a mnoho jiných moudrých a věřících lidí. Na ně je tedy třeba se obrátit. Je třeba také sáhnout po dobré náboženské literatuře. Takových je víc, než těch, co jsou proti víře.
Vaše těžkosti s vírou, když začnete růst, vznikají obyčejně proto, že doposud jste věřili způsobem dětským a naivním.
S vírou je to jako s oblečením. Nyní už si totiž neoblékáme dupačky se zástěrkou, jako když jsme byli malí. Tak i naše víra se musí stávat stále více dospělou, dokonalejší, prohloubenější.
Student, který rozmlouval s Pasteurom, se určitě učil náboženství jako malé dítě z knížky z obrázky. Potom se ho zajisté přestal učit. Tehdy, když jeho poznatky z fyziky, matematiky a dějepisu stále rostly, jeho víra zůstávala stále malá, dětská. Představme si, že by si ten student chtěl obléci šaty, které nosil v osmém roce života. Směšné, že? Jako tedy oblečení z osmého roku života je malé a nepasuje nám, tak nikdo rozumný nebude chodit bez šatů, ale koupí si nové a větší. Podobně je to s náboženstvím. Každý rok se má naše víra stávat větší, dokonalejší, hlubší. Samozřejmě, že víme, že bez práce se to nedá dosáhnout. Nevyhnutelné jsou hodiny náboženství, katechezí, čtení evangelia a náboženských knih.
