Sedmé slovo.
„OTČE, DO TVÝCH RUKOU POROUČÍM SVÉHO DUCHA“ (Lk 23,46)
Ó Ježíši, ty nejopuštěnější, bolestí rozervaný, jsi u konce. Jsi na tom konci, kde každému všechno bude vzato, dokonce duše a svobodné ANO či NE, kde tedy bude člověk vzat sám sobě. Neboť to je smrt. Kdo je ten, kdo bere? Nicota? Slepý osud? Nemilosrdná příroda? Ne, Otec! Bůh, který je moudrost a láska. A proto se odevzdej. Odevzdáš sám sebe plný důvěry do oněch neviditelných jemných rukou, které my, lidé slabé víry, úzkostlivě pečující o své já, pociťujeme jako náhlý, uchvatitelský, nemilosrdný zásah slepého osudu a smrti. Ty víš, že jsou to ruce Otcovy. A tvé oči ve smrti ztemnělé vidí Otce, hledí do velkého, klidného oka jeho lásky a tvá ústa vysloví poslední slovo tvého života:
Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha.
Všechno dáváš tomu, který ti všechno dal. Všechno kladeš do rukou svého Otce s bezvýhradnou jistotou. Ach, je toho mnoho a je to těžké a hořké. A tys to musel nést sám, celé břemeno svého života, lidi, jejich nízkost, a také svůj úkol, svůj kříž, neúspěšnost a smrt. To vše nyní skončilo. Nyní smíš všechno, i sebe samého, vložit do rukou Otcových. Všechno.
Tyto ruce nesou tak dobře a tak něžně jako ruce matky, objímají tvou duši, jako se opatrně a laskavě bere do rukou malý pták. Teď už není nic těžké, všechno je lehké a všechno se stává světlem a milostí. Všechno je ukryto v srdci Božím, kde se může vyplakat vše, co tížilo, a Otec slíbá dítěti slzy z tváří.
Ó Ježíši, vložíš také jednou mou ubohou duši a můj ubohý život do rukou Otcových? Vlož potom všechno, břemeno mého života, břemeno mých hříchů, ne na váhy soudu, nýbrž do rukou Otce. Kam mám utéci, kam se mám schovat, když ne u tebe, ty bratře mých hořkostí, trpiteli za mé hříchy. Klečím pod tvým křížem. Líbám nohy, které neslyšitelně a neomylně mne následují krvavým krokem na bludných cestách mého života. Objímám tvůj kříž, Pane věčné lásky, srdce všech srdcí, ty probodené srdce, shovívavé a nevýslovně dobrotivé srdce.
Smiluj se nade mnou. Přijmi mne do své lásky. A až jednou nastane konec mého putování a den se nachýlí, stíny smrti mne obklopí, potom řekni i k mému konci své poslední slovo: Otče, do tvých rukou poroučím jeho ducha. Ó, dobrý Ježíši. Amen.
