Třetí slovo.
„ŽENO, HLE TVŮJ SYN. SYNU, HLE TVÁ MATKA!“ (Jan 19,26)
Nyní ve smrti přišla hodina, kdy tvá matka směla být opět u tebe. Nyní, kdy nebyl vyprošen žádný zázrak, nýbrž se muselo zemřít, směla být přítomna ta, které jsi řekl: Co tobě a mně, ženo? Ještě nepřišla má hodina (Jan 2,4).
Teď je tady ta hodina, kdy syn a matka jsou spojeni. A tato hodina je hodinou rozloučení, hodinou umírání. Hodinou, kdy matce, která byla vdova, bude vzat jediný syn.
A tak tvé oko vidí ještě jednu matku. Ty jsi tuto matku ničeho neušetřil. Nebyl jsi pouze radostí jejího života. Ty jsi byl i hořkostí a utrpením jejího života. Avšak obojí byla tvá milost, neboť obojí byla tvá láska. A protože v obojím ona k tobě lnula a tobě sloužila, ty ji miluješ. Neboť v tom se teprve stala úplně a zcela tvou matkou. Tvými bratry a sestrami i matkou jsou pro tebe ti kdo plní vůli tvého Otce v nebesích. Ještě i v tvé trýzni je tvá láska citlivá na něžnost, která na této zemi tvoří vztah mezi synem a matkou. A skrze tvou smrt jsou zasvěceny a posvěceny i tyto něžné a vzácné hodnoty této země, které činí srdce jemnějšími a zemi krásnou. I ty jdou v tvém srdci a neumírají, i když je toto srdce smrtí rozdrcené. Jsou zachráněny pro nebe. A proto bude i nová země, protože také zemi jsi ve své smrti miloval, a i ve smrti jsi byl pro naši spásu dojat slzami, které pláče matka, a ty ses ještě ve vlastní zkáze staral o pozemské blaho vdovy a daroval synu matku a matce syna.
Ona však nestála pod tvým křížem jen s osamělou bolestí matky, které usmrcují syna. Ona zde stála v našem jménu. Stále zde jako matka všech živých. Obětovala syna za nás. Řekla v našem jménu své „Staň se mi“ k smrti Pána. Ona byla církví pod křížem, ona byla pokolením dětí Evy, spolubojovala ve světovém zápasu mezi hadem a synem ženy. A proto, když jsi tuto matku dal učedníkovi, kterého jsi miloval, dal jsi ji za matku nám všem.
Synu, dcero, hle tvá matka – říkáš i mně. Ó slovo věčného odkazu! Pod tvým křížem stojí, Ježíši, jako milující učedník jen ten, kdo od tvé hodiny vezme tvou matku k sobě. A všechny milosti tvého umírání budou rozdělovat její mateřské, čisté ruce. Propůjč nám milost, abychom tvou matku milovali a ctili. Řekni i jí, zatímco se díváš na mne, ubohého: Ženo, hle, zde je tvůj syn. Matko, viz zde svou dceru.
Čisté, panenské srdce mělo ve jménu světa dát souhlas ke svatbě beránka s jeho nevěstou, s církví, s lidstvím vykoupeným a očištěným v tvé krvi. Dovolím-li tobě, abys mě svěřil tomuto srdci tvé matky, tvá smrt nebude ve mně ztracena, budu přítomen, až nastane den tvé věčné svatby, v němž všechno stvoření, věčně proměněné, bude s tebou navěky sjednoceno.
