Když přicházíme do kostela na mši svatou, je z naší strany nedůležitější být nastaveni, vnímaví, otevření a takříkajíc očekávající milost Boží.
Někdy člověk jde do kostela a odchází jako kdyby nic. Ale když tam jde jako ten, kdo opravdu chce něco zachytit, zaslechnout, kdo si chce nějakou tu Boží milost odnést, tak to dostane.
Někdy je to tak, jako když se nalije voda na igelit - steče a nic. Ale my máme být při příchodu na mši svatou nastaveni spíše jako taková houba, která je připravena nasáknout do sebe to, co bude k dispozici. Všechna ta gesta, slova, všechno to, co při mši svaté probíhá, tak je k tomu, abychom se ještě víc uschopnili otevřít se Boží milosti.
Při každé mši svaté nám Pán Bůh takovéto dary milosti nabízí. Záleží na nás, jak jsme k tomu nakloněni a otevřeni.
Bůh, ten dát chce. My přijmeme tolik, nakolik o to skutečně stojíme.
Amen.