PÁN JEŽÍŠ NA KŘÍŽI UMÍRÁ
Hle, člověk potupený, purpurem zahalený, bolestně zraněný věncem z ostnů zmučený. Ke mně teď on obrací pohled svůj.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou svou zahojíš ránu mou, hříchem lidí spáchanou. Já stále rád tě mám.
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Chrámová opona se roztrhla vpůli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého Ducha.“ Po těch slovech skonal.“ (Lk 23,45-46)
Toto je největší, nejpožehnanější a nejšlechetnější čin Syna nasměrovaný k Otci i k nám. Tuto jednotu vyjadřuje ukřižované tělo na vertikále kříže, směřující od země k nebi a ukřižované ruce rozpřáhnuté k objetí člověka i celého světa na horizontále kříže.
V Ježíši z Nazareta se Bůh neodvolatelně postavil na stranu člověka. Proto nemůže člověk prohrát boj za pravdu, pokoj a lepší svět. Bůh je na naší lodi, proto se nemůže potopit. To je skálopevný základ naší existence i všech našich nadějí…
Mysli denně na Boží lásku, rozpjatou za tebe na kříži! To tě naplní radostí, pokojem, optimismem. To bude také zdrojem tvého zdraví, spokojenosti a radosti ze života. Když budeš tak také mluvit, tvoje slova začnou měnit tebe i lidi kolem. Tak do tvého světa přijde svět Boží.
„Ať ti žehná a potěší tě Bůh, který ve své nevýslovné dobrotě stvořil člověka a zmrtvýchvstáním svého milovaného Syna ti dal naději na vzkříšení!“
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!