Mnoho lidí by v jeho situaci utíkalo jako o život. Ale on zůstal. Vzdal se vlastních životních plánů, blízkosti milované ženy i snu o biologickém otcovství. Kdo byl vlastně Mariin manžel, o němž toho víme tak málo?
V Písmu nechybí příběhy výjimečných mužů - je tu Job, Mojžíš, Abraham, Noe, Petr a mnoho dalších. Svatý Josef Nazaretský na jejich pozadí vyznívá poněkud bledě. Představujeme si ho jako staršího, prošedivělého muže s plnovousem. Lehce mumlavého a velmi vážného. Bylo mu však pravděpodobně kolem třiceti let, když se zasnoubil s Marií. Proč o něm víme tak málo a z jakého důvodu na stránkách Bible nepadne ani slovo?
Evangelisté se o něm zmiňují pouze čtrnáctkrát a jediné přídavné jméno, které ho zde popisuje, je "spravedlivý", což znamená: čestný, věrný zákonu a oddaný Bohu. Josef se jistě těšil společenské úctě. Byl zodpovědný, pracovitý a poněkud zcela nepodobný rozvážnému pánovi z obrázků sladkých jako sirup. Jinak by mu Joachim přece nedal za ženu svou milovanou dceru.
Mnohem více pozornosti je mu věnováno v apokryfech: Jáchymovo evangelium (2. století), Tomášovo evangelium (2. století), Pseudomatoušovo evangelium (6. století) nebo Evangelium o Narození Panny Marie (9. století). Je v nich však příliš mnoho fantazie na to, aby bylo možné považovat příběhy o Ježíšově každodenním životě a dospívání za věrný historický pramen.
Je pravděpodobné, že Josefovo biblické mlčení je důsledkem jeho rozhodnutí: "Svatému Josefovi bylo zřejmé, že čím zralejší a silnější je láska muže k jeho ženě a dítěti, tím více si sám přeje zůstat ve stínu a skrytý. Podobně i rozvážný voják zůstává ve skrytu, aby mohl účinněji střežit jemu svěřený úsek hranice. Čím více člověk miluje, tím diskrétněji tak činí".
Josef - manžel
Ne nadarmo se dnes mladé ženy dovolávají jeho přímluvy: "Svatý Josefe, oroduj za mě, abych nebyla stará panna!". Strážce Svaté rodiny se zdá být nedostižným ideálem manžela a otce. Který muž by dnes z vlastní vůle souhlasil s tím, že se stane manželem-nemanželem (žijícím v bílém manželství) a otcem-neotcem (vychovávajícím cizí dítě)? Josef musel k tomuto rozhodnutí dozrát - byl to koneckonců člověk z masa a kostí, ne namalovaný světec. Cítil strach, otřásaly jím pochybnosti, cítil, že není připraven na tak velké životní výzvy. Možná padl před Bohem na kolena a se slzami v očích prosil: "Proč zrovna já?". Příběh jeho zápasu se sebou samým začíná v evangeliu Mariiným návratem od Alžběty. V té době byla ve třetím měsíci těhotenství, takže Josef mohl jen stěží fyzicky zaznamenat její požehnaný stav. Uhodl sám, co se děje? Nebo trpělivě naslouchal vysvětlení své nevěsty? Nejspíš se bál, že jí někdo ublížil nebo že se setkala s jiným mužem.....
Jak reagoval na zprávu, že žena, kterou miloval, "než spolu začali bydlet, otěhotněla z Ducha svatého" (Mt 1,18)? Pravděpodobně nebyl zcela přesvědčen, protože se rozhodl ji tajně opustiit. Ale i toto gesto bylo důkazem hrdinské lásky. Raději vzal vinu na sebe a zostudil se pověstí muže, který opustil těhotnou ženu, než aby Marii odsoudil k ukamenování za cizoložství. I zde však zasáhl Bůh. "Když ho to napadlo, hle, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si Marii, svou manželku, neboť z Ducha svatého je to, co je v ní počato. Porodí syna, jemuž dáš jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal si svou ženu k sobě, ale nepřiblížil se k ní, dokud neporodila syna, kterému dal jméno Ježíš" (Mt 1,18-25).
Josef - otec
Pro Dítě, které se mělo narodit z Marie, musel Josef obětovat všechno - blízkost milované ženy, vlastní životní plán i touhu po biologickém otcovství. Sebevědomě očekával, že jeho poklidný život v Nazaretu a práce tesaře (podle svatého Justina z 2. století Josef vyráběl jha pro voly a dřevěné sochy) se brzy promění v příběh, který změní běh světa. Proto měl pocit, že stojí za to riskovat.
Josefův postoj není sebelítostí, ale odpovědným přijetím Božího plánu a vyhrnutím rukávů, aby jej naplnil, jak nejlépe umí. Je to tvrdá práce na sobě samém a opravdová statečnost. Josef Marii občas dodával odvahu. Například, když klepal od hostince k hostinci a hledal nocleh. Nesložil ruce v klín, když viděl, jak jeho milovaná žena rodí dítě obklopená zvířaty. Nevzdal se ani tehdy, když Herodes začal s vyvražďováním malých chlapců. "Hle, anděl Páně se Josefovi zjevil ve snu a řekl: Vstaň, vezmi Dítě i jeho matku a uteč do Egypta; zůstaň tam, dokud ti neřeknu, neboť Herodes bude Dítě hledat, aby ho zahubil. Josef tedy vstal, vzal v noci Dítě i jeho matku a odešel do Egypta; tam zůstal, dokud Herodes nezemřel" (Mt 2,13-15).
V každém okamžiku se postavil na nohy a udělal vše pro to, aby se Maria a Ježíš cítili v bezpečí. Byl však také obyčejným otcem: radoval se, když Ježíš udělal své první krůčky, vyndal mu třísky z malých ručiček a ukázal mu, jak se nosí voda ze studny. Proto ho dnes v katolické církvi považují za svého patrona všichni otcové, muži, dělníci, chudí a... ekonomové.
Kdy přesně svatý Josef zemřel, nevíme. Je pravděpodobné, že se nedožil začátku Ježíšova veřejného působení, a tedy hmatatelného důkazu, že jeho oběť měla smysl. Jedno je však jisté: vzhledem k tomu, že Ježíš a Maria mu v poslední chvíli stáli po boku, prožil tu nejlepší smrt, o jaké se člověku může jen zdát.
Foto: Ksiądz Daniele Nocca, Raffaele Soroczyński
Text: Raffaele Soroczyński
