Povolán ke službě
Když slyším slovo "služba", jako první mě napadne služebník, který je na někom závislý, bez vlastních snů a plánů. Toto slovo 'služba' mnohým z nás připomíná jakési nevolnictví nebo časy otroctví.
Svět nám neustále připomíná v reklamách, při propagaci určitého životního stylu, že se musíme realizovat. Abychom si splnili své sny. Dosáhnout na to, na co ještě nikdo nedosáhl. Stoupat po kariérním žebříčku. Vždyť za to přece stojíme! To je to, co si od života zasloužíme! A Ježíš? Zanechává nám těžké poučení nejen pro naši dobu, ale pro všechny časy. Toto učení bylo těžké i pro apoštoly, když chtěli zaujmout místo v jeho blízkosti. Říká: "Ježíš je pro nás vším: "Kdo by se však mezi vámi chtěl stát velkým, ať je vaším služebníkem. A kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem..."
Když pracujeme profesionálně, ať už je naše práce jakákoli, většina z nás sní o tom, že se staneme šéfem, šéfovou - vždyť přece všechno víme a práci uděláme lépe než oni! Opravdu to tak je? Pokud máme takové myšlení, není horšího směru, protože to znamená, že nám chybí jedna věc - pokora. Právě ta stojí na počátku služby Bohu i druhým. Služba, která není útlakem, ale darem z lásky. Bez pokory budu vždy chudý, utlačovaný a vykořisťovaný JÁ a ONI, ti, kteří mě ničí. Když v sobě máme ctnost pokory, když na ní vědomě pracujeme, pak bez ohledu na to, kdo jsem, nebudu sloužit jako otrok, ale jako člověk, který se dobrovolně daruje. Neboť důležitější než já budou mé děti, můj manžel, moje žena, někdo v práci, někdo, kdo potřebuje mou pomoc.
Prorok Jeremiáš se v prvním čtení modlí k Bohu ve chvíli, kdy je jeho život v nebezpečí. Nevykonává jeho vůli, ale od počátku věrně sděluje každé těžké Boží slovo, které je především výzvou k obrácení Izraele. Uvnitř svého srdce však prožívá ono velké dilema, které často prožíváme i my: tolik dobra, tolik vzdání se sebe sama, svých plánů, tolik služby, a jaká odměna? Jeremiáš volá: Je zlo zaplaceno dobrem?" Jeremjáš se ptá: "Slyš mě, Hospodine..." Jeremiášova zkušenost je zkušeností, předobrazem trpícího Jahveho služebníka, Ježíše. Nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby se sklonil a s láskou sloužil každému člověku, zejména těm, kteří jsou nemocní, potřebují tělesné nebo duchovní uzdravení.
Ve službě, kterou mám jako Ježíšův učedník během postní doby vykonávat, není zaručena úspěšnost, úspěch ani odměna. Mám konat dobro z lásky, ne proto, že za chvíli dostanu nějakou odměnu, ale proto, že to udělal Ježíš - jen tak mohu kralovat spolu s ním. Proto dnes proste Pána, aby vám dal milost pokory. A pokud tento dar přijmete, jděte a služte. Konejte dobro z lásky. K tomu jste byli povoláni!