Je milosrdenství opakem spravedlnosti?
Ne, milosrdenství je formou spravedlnosti. Není to laciné Boží milosrdenství, ale jeho spravedlivý pohled na člověka, pohled, který není povrchní, ale proniká do hloubky každé bytosti. Zná naše omezení, slabosti, vidí naši nedostatečnost. Místo aby mě ovinul bičem zákona, sklání se k nám a obvazuje naše rány, pozvedá nás a učí zralosti v životě a víře. Podporuje nás také svou milostí, protože spravedlivě posuzuje nášživot a ví, že bez jeho milosti to nezvládneme.
Vzpomínám si na kázání jednoho františkána, který při velikonoční vigilii řekl: "Pokud jsi soběstačný, dokonalý a nepotřebuješ Boha - tato noc není pro tebe, raději jdi domů a jdi spát!". Pyšný člověk, přesvědčený o své dokonalosti nepřijme od Boha milosrdenství, ani neprokáže milosrdenství druhému člověku. "Musíme se naučit přijímat svou slabost s hlubokou něhou," píše papež František. Bůh se může zabývat mou slabostí, pokud se neuzavřu do postoje pýchy. Pravda o mně samém je také vědomím mých nedostatků - pak mohu vidět i spravedlivý a něžný Boží pohled.
"Pane! Styď se za nás, za naše krále, za naše vůdce a za naše otce, neboť jsme proti tobě zhřešili". Stud se může ukázat jako spásný. Když se tvář mého srdce zardí před Bohem, pak budu spravedlivě hledět i na svého bratra, který je stejně jako já také slabý a dělá chyby; nebudu vynášet ukvapené soudy, protože nevím, co se v druhém člověku děje; bude pro mě také snazší odpustit, protože i mně bylo odpuštěno.
