Dnes (15. 1.) jsme v evangeliu slyšeli jak Jan Křitel řekl: „Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ (J 1, 29)
Tato slova jsou nám dost dobře známa, protože je slyšíme při každé mši svaté, a to nejméně čtyřikrát.
Zpíváme: „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se na námi, … smiluj se nad námi, … daruj nám pokoj.“ Pak kněz pozdvihne proměněnou svatou Hostii a říká: „Hle Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“
Oni tomu lidé velice dobře rozuměli, když tato slova použil Jan Křtitel, protože tehdejší praxí byli nějak spojeni s tím, že hříchy se tehdy odpouštěly díky tomu, že se obětovalo nějaké zvíře - býček, beran, nebo holub či beránek. Přinesli, nebo přivedli ho do chrámu, na to zástupné zvíře, beránka, býčka, vložili ruce. Někdy obětovali holuba nebo něco dalšího. No a symbolicky přitom vložení rukou předávali svoje hříchy tomu obětnímu zvířeti. A když bylo obětováno, usmrceno, tak tam byl takto usmiřován hřích.
Jan Křtitel tady říká: „To je ten Beránek Boží, který snímá hříchy celého světa.“ A my, když to slyšíme při mši svaté, tak si to uvědomujeme a potřebujeme, aby Ježíš i ty naše hříchy tady vlastně přijal, sejmul, proměnil a zničil skrze svou oběť a abychom se vraceli jako ti, kdo jsou díky Jeho utrpení usmířen s Bohem.
Až zase budou při mši svaté opakovaně zaznívat tato slova, tak ať vnímáme, že ten Beránek Boží, který snímá hříchy světa, se nás týká, že o to stojíme, aby naše provinění právě díky Jeho oběti byla odpuštěna, aby On byl tím, koho i my sami vnímáme jako Vykupitele a Zachránce.
Amen.
