Přinášíme vám objasňovací nótu Kongregace pro nauku víry, která obsáhle odpovídá na otázku, zda může Církev požehnávat svazky osobám stejného pohlaví. Pokud má někdo pochybnosti jakým směrem se ubírá německá a belgická církev – tady je jasná odpověď.
I přesto, jak se snaží interpretovat liberální média některá slova papeže Františka – toto je oficiální odpověď Církve a sám svatý otec udělil svolení k jejímu zveřejnění.
NA POLOŽENOU OTÁZKU: Disponuje Církev mocí udělovat požehnání svazkům osob stejného pohlaví?
SE ODPOVÍDÁ: Negativně.
Objasňovací nóta
V některých církevních prostředích se začínají šířit plány a návrhy na žehnání osob stejného pohlaví. Nezřídka jsou tyto plány motivované upřímnou vůlí k přijetí a doprovázení homosexuálních osob, kterým se nabízejí cesty růstu ve víře, „
aby ti, kteří projevují homosexuální náklonnost, mohli přijmout pomoc potřebnou k pochopení a plné uskutečnění Boží vůle ve svém životě“1.
Na této cestě může důležitou roli hrát poslouchání Božího slova, modlitba, účast na církevních liturgických úkonech a skutky lásky k bližnímu, neboť podporují úsilí pochopit vlastní životní historii, jakož i svobodně a zodpovědně přijmout své křestní povolání.
Protože „Bůh miluje každého člověka a tak to činí i Církev“2, odmítajíc každou nespravedlivou diskriminaci.
Z liturgických úkonů Církve mají mimořádný význam svátostiny, „posvátné znaky, kterými se, určitým napodobením svátostí, naznačují a na orodování Církve dosahují zejména duchovních účinků. Svátostiny připravují lidi k přijetí hlavního účinku svátostí a posvěcují různé okolnosti života.“3 Katechismus Katolické církve dále specifikuje, že „
svátostiny neudělují milost Ducha Svatého na způsob svátostí, ale modlitbou Církve připravují na přijetí milosti a uzpůsobují ke spolupráci s ní. 1670).
Mezi svátostiny patří požehnání, kterými Církev „vyzývá lidi, aby chválili Boha, povzbuzuje je, aby prosili o jeho ochranu a vybízí je, aby se svatostí života snažili stát se hodnými jeho milosrdenství“4. Kromě toho byly ustanoveny „
jako posvátné znaky, kterými se, určitým napodobením svátostí, naznačují a na orodování Církve dosahují zejména duchovních účinků“5.
V důsledku toho, pokud se svolává požehnání na některé lidské vztahy a má to být v souladu s podstatou svátostin, je nutné, aby kromě správného úmyslu těch, kteří mají na něm účast, bylo objektivně a pozitivně uspořádáno i to, co se požehnává, aby to mohlo přijmout a vyjadřovat milost v souladu s Božími plány vepsanými do stvoření a naplno zjevenými v Kristu, Pánu. Proto jsou s podstatou požehnání udělovaného Církví kompatibilní pouze ty skutečnosti, které jsou jako takové zaměřeny ke službě těmto Božím plánům.
Z tohoto důvodu není dovoleno udělovat požehnání vztahům nebo partnerstvím, byť stabilním, které zahrnují praktikování sexuality mimo manželství (tj. mimo nerozlučný svazek muže a ženy, z vlastní podstaty otevřeného pro předávání života), jak je tomu v případě svazků osob stejného pohlaví. 6
Přítomnost pozitivních prvků – které jako takové je třeba ocenit a vyzvednout – v takových vztazích je nedokáže napravit, aby se mohly stát legitimním objektem církevního požehnání, protože takové pozitivní prvky existují v kontextu svazku, který není uspořádán podle plánu Stvořitele.
Navíc, jelikož požehnání osob jsou spojena se svátostmi, požehnání homosexuálních svazků nelze považovat za dovolené, protože by jistým způsobem představovalo napodobování nebo analogický odkaz na požehnání manželů,7
které se svolává na muže a ženu spojujících se ve svátosti manželství, přičemž ve skutečnosti „neexistuje žádný základ pro připodobňování nebo vytváření analogií, ani vzdálených, mezi homosexuálními svazky a Božím plánem týkajícím se manželství a rodiny“8.
Prohlášení nedovolenosti požehnávání svazků osob stejného pohlaví tedy není a nechce být formou nespravedlivé diskriminace, jako spíše odkazem na pravdivost liturgického úkonu a na samotnou podstatu svátostin, jak je chápe Církev.
Křesťanská společenství a jejich pastýři jsou vyzváni, aby s úctou a ohleduplně přijali osoby s homosexuálními sklony a aby uměli najít vhodnější způsoby, které jsou v souladu s učením Církve, jak jim ohlašovat evangelium v jeho plnosti. Zároveň by tyto osoby měly uznat, že Církev jim je skutečně nablízku – modlí se za ně, provází je a spolu s nimi kráčí po cestě křesťanské víry 9 – a měly by přijmout s upřímnou ochotou její učení.
Odpověď na předložené dubium tedy nevylučuje udělování požehnání jednotlivým osobám s homosexuálními sklony 10, které projeví vůli žít věrně podle Bohem zjevených plánů, jak je předkládá církevní učení, avšak
prohlašuje za nedovolenou každou formu požehnání, která směřuje k uznání jejich svazků jako takových. V takovém případě by totiž požehnání nevyjadřovalo záměr svěřit do Boží ochrany a jeho pomoci jednotlivé osoby ve výše uvedeném smyslu, ale znamenalo by schválení a povzbuzení takové životní volby a praxe, které nelze uznat podle Bohem zjevených plánů za objektivně uspořádané.
Církev zároveň připomíná, že sám Bůh nepřestává požehnávat každé ze svých dětí putujících na tomto světě, protože pro něj „
jsme důležitější než všechny hříchy, které můžeme spáchat“ 12.
Ale nepožehnává a nemůže požehnat hřích: požehnává hříšného člověka, aby uznal, že je součástí jeho plánu lásky a nechal se jím proměnit. On nás totiž „bere takové, jací jsme, ale nikdy nás nenechá stejnými“13.
Z uvedených důvodů Církev nemá a ani nemůže mít k dispozici moc požehnávat svazky osob stejného pohlaví ve výše uvedeném smyslu.
Nejvyšší velekněz František, na audienci, kterou udělil dole podepsanému sekretáři této kongregace, byl informován a dal svůj souhlas ke zveřejnění tohoto Responsum ad dubium, s přiloženou objasňovací nótou.
V Římě, v sídle Kongregace pro nauku víry, 22. února 2021, na svátek Katedry sv. Petra, apoštola.
kardinál Luis F. Ladaria, SJ
prefekt
✠ Giacomo Morandi
titulární arcibiskup Cerveteri
sekretář
Vysvětlivky:
1 FRANTIŠEK: posynodální apoštolská exhortace
Amoris laetitia, 250.
2 SYNODA BISKUPŮ: Závěrečný dokument z 15. řádného plenárního shromáždění, 150.
3 DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KONCIL: konstituce
Sacrosanctum Concilium, 60.
4 Rituale Romanum ex Decreto Sacrosancti Oecumenici Concilii Vaticani II instauratum auctoritate Ioannis Pauli PP. II promulgatum, De benedictionibus, Praenotanda Generalia 9.
5 Tamtéž, 10.
6 Srov. Katechismus Katolické církve, 2357.
7 Požehnání manželů totiž odkazuje na příběh o stvoření, v němž je Boží požehnání muže a ženy spojeno s jejich plodným spojením (srov. Gn 1, 28) a jejich vzájemnou komplementárností (srov. Gn 2, 18-24).
8 FRANTIŠEK: posynodální apoštolská exhortace
Amoris laetitia, 251.
9 Srov. KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY:
Homosexualitatis problema, dopis biskupům Katolické církve o pastorační péči o homosexuální osoby, 15, 1986.
Dostupné ve slovenštině i s komentáři na
https://www.kbs.sk/obsah/sekcia/h/dokumenty-a-vyhlasenia/p/dokumenty-vatikanskych-uradov/c/pastoracna-starostlivost-o-homosexualne-osoby
10
De benedictionibus skutečně předkládá podrobný seznam situací, ve kterých lze vyprošovat požehnání od Pána.
11 Srov. KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY:
Homosexualitatis problema, dopis biskupům Katolické církve o pastorační péči o homosexuální osoby, 7.
12 FRANTIŠEK: generální audience ze dne 2. prosince 2020, Katecheze o modlitbě: požehnání.
13 Tamtéž.
Komentář k Resposum ad dubium
Toto prohlášení Kongregace pro nauku víry je odpovědí na otázku – v klasické terminologii dubium – kterou vznesli, jak to běžně bývá, pastýři a věřící, kteří potřebují objasnění a vodítko ohledně kontroverzní otázky. Pokud jde o nejistotu vyvolanou problematickými tvrzeními nebo praxí, které se týkají důležitých oblastí křesťanského života, vyžaduje se pozitivní nebo negativní odpověď a také předložení argumentů, které podporují zastávaný postoj. Cílem prohlášení je pomoci univerzální Církvi, aby lépe odpovídala požadavkům evangelia, rozřešila sporné otázky a podpořila ve svatém Božím lidu zdravou jednotu.
Diskutovaná otázka vyvstala v rámci „
upřímné vůle k přijetí a doprovázení homosexuálních osob, kterým se nabízejí cesty růstu ve víře“ (Objasňovací nóta), jak uvedl Svatý Otec František na závěr dvou synodálních shromáždění o rodině – „
aby ti, kteří projevují homosexuální náklonnost, mohli přijmout pomoc potřebnou k pochopení a plnému uskutečnění Boží vůle ve svém životě“ (apošt. exhortace
Amoris laetitia, 250). Tato slova jsou výzvou, aby se projekty a pastorační návrhy zaměřené na daný cíl posuzovaly s náležitým rozlišováním. Mezi tato patří i požehnání udělovaná svazkům osob stejného pohlaví. To vede k otázce, zda Církev disponuje mocí udělovat [v tomto případě] své požehnání: taková je formulace obsažená v
quaesitum.
Odpověď –
responsum ad dubium – je objasněna a zdůvodněna v připojené Objasňovací nótě Kongregace pro nauku víry ze dne 22. února 2021, jejíž zveřejnění schválil sám papež František.
Nóta je zaměřena na základní a rozhodující
rozlišení mezi osobami a svazkem. Negativní odpověď ohledně požehnávání svazků osob stejného pohlaví tedy neznamená žádné odsouzení těchto osob.
Osoby jsou vždy prvořadé. Pro ně platí to – a od toho se neustupuje – co bylo vyhlášeno v bodě 4 dokumentu
Úvahy o návrzích na právní uznání svazků mezi homosexuálními osobami, vydaném stejnou kongregací, který se odkazuje i na Katechismus Katolické církve: „
Podle učení Církve mají být muži a ženy s homosexuálními sklony přijímání s úctou, soucitem a jemnocitem a vyhýbat se jakémukoli náznaku nespravedlivé diskriminace vůči nimʻ (2358)“. To je učení, které Nóta připomíná a potvrzuje.
Pokud jde o svazky osob stejného pohlaví,
odpověď na dubium „prohlašuje za nedovolenou každou formu požehnání, která směřuje k uznání jejich svazků jako takových“. Nedovolenost, o které Objasňovací nóta hovoří, se zakládá na třech navzájem propojených důvodech.
První souvisí s pravdou a významem požehnání.
Požehnání patří mezi svátostiny, které jsou „liturgickými úkony Církve“, vyžadujícími soulad mezi životem a tím, co naznačují a působí. Nóta výstižněji vykládá významy a působení milosti. Z toho plyne, že
požehnání lidského vztahu vyžaduje, aby byl uspořádán tak, že dobro, které slibuje a uděluje, dokáže přijmout a vyjádřit.
Zde se dostáváme k dalšímu důvodu:
k pořádku, který nás uzpůsobuje přijmout dar a který je daný „Božími plány vepsanými do stvoření a naplno zjevenými v Kristu, Pánu.“ Těmto plánům neodpovídají „vztahy nebo partnerství, byť stabilní, které zahrnují praktikování sexuality mimo manželství“, to značí „mimo nerozlučný svazek muže a ženy, z vlastní podstaty otevřeného pro předávání života“. To je případ svazků osob stejného pohlaví. Ale netýká se to jen jich – jakoby problémem byly jen tyto svazky – ale i jakéhokoli jiného svazku, který zahrnuje praktikování sexuality mimo manželství, což je podle neměnného učení Církve z morálního pohledu nedovoleno.
Jde tu tedy o moc, kterou Církev nevlastní, protože nemůže volně disponovat Božími plány, které by jinak byly ignorovány a popírány. Církev nerozhoduje o těchto plánech a životních pravdách, které vyjadřují, ale je věrně interpretuje a ohlašuje.
Třetím důvodem je předejít omylu, do kterého by někdo mohl snadno upadnout: totiž přirovnávat požehnání svazků osob stejného pohlaví k požehnání manželských svazků. Z důvodu spojitosti mezi požehnáním osob a svátostmi, by požehnání těchto svazků mohlo v jistém smyslu představovat „
napodobování nebo analogický odkaz na požehnání manželů,“ udělované muži a ženě, kteří se spojují ve svátosti manželství. To by však bylo nesprávné a zavádějící.
Z uvedených důvodů „
požehnání homosexuálních svazků nelze považovat za dovolené“. Toto prohlášení však nijak nenarušuje lidskou a křesťanskou úctu, se kterou Církev přistupuje ke každé osobě. Proto odpověď na dubium nezabraňuje udělovat požehnání „
jednotlivým osobám s homosexuálními sklony, které projeví vůli žít věrně podle Bohem zjevených plánů, jak je předkládá církevní učení“.
Zdroj:
Katolicka cirkev na Slovensku (kbs.sk)
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek z 23. 2. 2023 naleznete
zde.
