Před několika dny jsem byl pozván na křest přítele syna. Když jsem přišel do chrámu, byl jsem překvapen, protože lavice byly ozdobeny květinami.
Zeptal jsem se kostelníka na důvod a on mi řekl, že odpoledne bude svatba.
Sedl jsem si ke svým přátelům a rodině na protilehlé lavice a společně jsme čekali na kněze, který se trochu zpozdil.
Když kněz přišel, omluvil se a řekl, že byl s umírajícím pacientem a že jeho duši připravoval na to, aby ho Pán Ježíš přijal.
Křest byl velmi pěkný, kněz byl laskavý a všichni jsme z něj čerpali pokoj.
V tom jsem u vchodu do chrámu překvapen uviděl rakev, kterou do něj vezli.
Znovu jsem viděl našeho kněze a on mi řekl:
Mám pohřeb.
Překvapeně jsem řekl knězi:
Otče, právě jste oslavil radost ze křtu!
Nyní budete sdílet smutek z konání pohřbu.
Kněz mi řekl:
Správně.
A před křtem jsem sdílel smutek rodiny při přípravě umírajícího pacienta na setkání s Pánem Ježíšem.
Byl jsem velmi překvapen a řekl jsem knězi:
A odpoledne budete sdílet radost z oslavy manželství, že?
Kněz mi s úsměvem řekl:
Správně.
Zažertoval;
Uvidím, kdy budu moci obědvat!
Uvědomil jsem si, kolik emocí musí kněz sdílet.
Kněz se musí podělit o smutek rodiny u umírajícího, o radost ze křtu, smutek z pohřbu i radost z manželství.
Kromě toho se kněz účastní pastorace, dohlíží na katechezi, zpovídá a slaví mše svaté, snaží se vytvářet společenství.. atd.
I to atd. mi pomohlo si uvědomit, že být knězem není jednoduchá věc.
Uvědomit si, že být knězem není obyčejná práce.
Být knězem je pro mimořádné muže!
Pomodli se za kněze, abychom v nich vždy viděli Ježíše.
Převzato z
https://www.facebook.com/www.modlitba.sk
