PÁN JEŽÍŠ POTŘETÍ PÁDÁ POD KŘÍŽEM
Hle, člověče zubožený, nečistotou poskvrněný, tvůj cit je poraněný, hříchem těla mučený, k tobě teď já obracím pohled svůj.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou mou zahojíš ránu svou i vinou lidí spáchanou. Já stále mám tě rád.
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe přirozenost služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Flp 2,6-8)
Brzy po druhém pádu Ježíš padá potřetí. Je k smrti unavený a na konci svých sil. I přesto se zvedne ještě jednou a nese svůj kříž až k cíli.
Požehnání nestojí nic v cestě. I když jsou okna domu zavřená, paprsek slunce pronikne i přes malou škvírku a upozorní ty, kteří jsou v domě, že světlo je blízko. I přesto, že jsou dveře zavřené, pronikne do pokoje trochu vzduchu. Požehnání pronikne do každého srdce a přinese do něj naději. I v té největší tmě jednou vysvitne světlo. I v té nejtemnější noci svítí hvězdy a s nimi naděje v Boha, pramen každého světla. Žehnat je potřeba i tehdy, když není z lidského pohledu naděje. Stačí věřit.
Když si o někom myslíš, že už nemá smysl mu žehnat, začni chválit Boha a děkovat Mu za něho. Beznaděje je znamením, že je tvoje víra mrtvá. Když začneš Bohu děkovat za to, že On ví, proč dopustil temnotu tvoji bezradnosti, tvá víra ožije, síly zla se rozpadnou a v tobě se rozsvítí světlo naděje v Boží všemohoucnost. Díkůvzdání vznítí tu nejmenší jiskřičku naděje a posílí víru. Důležité je myslet neustále na Boží dobrotu a všemohoucnost.
Ať ti požehná všemohoucí Bůh, který nikoho neopustí a otcovsky se stará o všechny svoje děti.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!