PÁN JEŽÍŠ PODRUHÉ PÁDÁ POD KŘÍŽEM
Hle, člověče zubožený, nečistotou poskvrněný, tvůj cit je poraněný, hříchem těla mučený, k tobě teď já obracím pohled svůj.
Já jsem Bůh tvůj, jen láskou mou zahojíš ránu svou i vinou lidí spáchanou. Já stále mám tě rád.
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.“ (Ž 22,7)
Ježíš znovu padá pod křížem. Padá vysílením, které způsobilo přetížení. Padá z Otcovy vůle i z vůle vlastní, aby opět vstal a ukázal nám, že celý náš život je stále nové povstávání a nový začátek.
Když v utrpení dobrořečíme Bohu, opíráme se o Jeho dobrotu a současně přijímáme Jeho plán pro náš život i budoucí dobra, které nám chce darovat. „Copak máme brát od Pána jen dobré a zlé přijímat nemáme?“ – ptá se Job.
Když tě potká neštěstí, nemoci, kletby, neúspěchy nebo porážky, i tehdy chval Pána Boha za Jeho rozhodnutí, že dopustil, aby tě potkalo zlo. Děkuj mu za to! Brzy poznáš, že ze zla vzejde něco dobrého, že se porážka změní na vítězství, ztráta se nahradí, nebo se vyléčíš z nemoci. Když chválíš Boha i za utrpení, stavíš se současně proti zlu i proti Zlému. Nevěříš v moc Zlého, ale věříš v Boží všemohoucnost. Tím roste tvoje víra v Boha, která přemáhá každé zlo.
Svatý Otče, ať je pochváleno Tvoje svaté jméno! Ať je veleben Tvůj jednorozený Syn, náš Spasitel a Přítel! Ať je chválen Duch Svatý, náš Posvětitel! Trojjediný Bože, ať Tě vždy chválí všechno stvoření a celý vesmír ať Ti zpívá hymnus nejkrásnější chvály!
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi!
