A obyvatelé Ninive uvěřili Bohu, postili se a oblékli se do pytloviny, od nejmenších po největší. Jedno ze základních doporučení Pána Ježíše ohledně postu je obsaženo v evangeliu podle svatého Matouše a čteme je na Popeleční středu: "Když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci." Zdá se, že Bůh nemá rád okázalé umrtvování, ani herecké grimasy ubolených tváří, ani vnitřnosti hrající pochody hladu.
Postoj obyvatel Ninive je velmi odlišný od postoje těch, které Ježíš v dnešním evangeliu nazývá zvrácenou generací. Ninivští bezvýhradně věřili Bohu, který mluvil skrze Jonáše. Požadovali znamení, že Nazaretský je skutečně zaslíbený Mesiáš. Nevěřili Jeho slovům, ačkoli byl mnohem větší než Jonáš. Pro Ninive a jeho občany bylo upřímné obrácení spásou. Jejich vnějšími znaky byly žíně, popel a přísný půst. Jejich plodný účinek byl odvrácení se od špatného chování. Nebyli to pokrytci, ale skutečně se zabývali svou duchovní a morální situací. V těchto pytlích, v popelu a s prázdným žaludkem sestoupili až na samé dno pokory a Bůh dal milost pokorným.
Zvrácená generace neviděla absolutně žádnou potřebu obrácení, protože nevěřila Bohu. Vyšplhali na vrchol hrdosti. Své svědomí ukolébali okázalou dobročinností a okázalou zbožností, „zdobenou“ zachmuřenou tváří. Představuji si tváře lidí z Ninive, když začínají svůj velký půst. Rozhodně z nich nevyzařovalo štěstí a spokojenost. A jaký byl můj obličej na Popeleční středu? Co převažovalo: připravenost obrátit se nebo lhostejnost ke znamení popela sypaného na hlavu?
Jaké to je dnes? Změnilo se něco? Možná je tato tvář stále zachmuřená, aby se před lidmi propagovala jako kajícník? Jen Bůh se dívá na lidské srdce, na to, co z něj vychází a co dokáže opravdu zašpinit život. Možná by tedy stálo za to udělat si hlubší revizi srdce a svědomí, než odložíme – ve jménu postního odříkání nějakou oblíbenou pochoutku? Možná je lepší dát srdce nejprve do pytloviny? Koneckonců, máme někoho mnohem většího, než je Jonáš.