Popeleční středou začíná v Katolické církvi 40denní postní období. V této době je pro křesťana důležité zvolit vhodné a zároveň přiměřené předsevzetí. To, co si odepřeme, bychom měli někomu darovat.
„Církev nám během roku nabízí slova naděje a najednou na Popeleční středu slyšíme: „Prach jsi a v prach se obrátíš“ a ještě nám kněz udělá na čelo znak popelem nebo nám ho nasype na hlavu,“ říká kněz Ivan Kněze. „
Církev totiž používá popel i proto, aby lidi šokovala a připomněla jim, že je třeba se změnit. A změna není jednoduchá,“ říká Kněze, který působí jako ředitel Papežských misijních děl na Slovensku.
Popel byl ve Starém zákoně znak kajícnosti. Lidé si sedli do popela nebo si ho sypali na hlavu, když chtěli dát najevo, že udělali něco špatného nebo prožívali nějaký smutek či bolest. Popel nám také připomíná, že „nánosy popela“ máme i v životě, je to symbol obnovy církve, vysvětluje kněz.
Předsevzetí má být šité na míru
Jedním ze způsobů očišťování a pokání je i
předsevzetí, které je podle oslovených kněží během půstu důležité.
„
Je to podobné, jako když dnes chce někdo opěvovat Boží milosrdenství až do nebeských výšek a přitom rád zapomene nebo popře Boží spravedlnost. V tomto duchu je důležité předsevzetí a stejně tak sebezapření, které z něj plyne. Věřím, že každý katolík už mezitím ví, že půst není cíl, ale jen prostředek k něčemu nepoměrně většímu,“ říká františkán Filip Černý známý jako bratr Filip.
Salesián Pavel Grach poukazuje, že
půst má tělesný (hmotný) i duchovní rozměr. To znamená, že pokud se křesťan během půstu něčeho zřekne, měl by to vyvážit něčím duchovním. Půst má podle něj směřovat k lásce k Bohu a bližnímu.
Pavel Grach připomíná, že v minulosti byli i postní extremisté. „
My v salesiánské tradici to máme tak, že don Bosco nám nedoporučoval mimořádné kající skutky, ale více přijímat každodenní požadavky svého života, dělat věci lépe, umět jistým způsobem snést, když se něco nedaří, když jsme unavení nebo když je někdo proti nám nebo nás něco trápí.“
V praxi to podle salesiána může vypadat i tak, že pokud někdo cítí, že by měl přidat ve škole, bude se více věnovat učení, když někdo nedělá svou práci na sto procent, bude se snažit zlepšit to, pokud někdo zanedbával návštěvu příbuzných či rodičů nebo prarodiče, může jim věnovat více času.
Salesián Grach vidí možnost půstu také
v oblasti nakupování, internetu či médií. "
Půst může být mementem, že se podívám na to, jestli nenakupuji zbytečnosti, a postní období může být časem, kdy budu kupovat jen esenciální věci."
Druhá oblast, na kterou se můžeme podle Gracha zaměřit, jsou média a internet. „
Dokážu omezit některé zvyky, odpoutat se od některých věcí v médiích, na internetu, v televizi? Nezotročuje mě něco?“ jmenuje otázky, které si během následujících 40 dnů můžeme položit.
Bratr Filip říká, že předsevzetí přes půst nemá být jen modlitba v tichu, ale „
ať je to i dobrý skutek lásky na něčem konkrétním a pro někoho konkrétního. Myslím, že možností je víc než dost“.
Zdůrazňuje, abychom v této době nespekulovali,
nebyli měcí a zvolili si alespoň nějaký půst. Podle františkána by to mělo být jedno konkrétní a přesné sebezapření, které bychom si běžně nedali ani neuskutečňovali.
V této souvislosti připomíná slova z breviáře, která se opakují každý rok: „
Pane, dej, abychom si dnes dokázali odepřít něco z jídla a s tím, co ušetříme, abychom se uměli rozdělit s našimi bratry a sestrami.“
„
Aby si teorie s praxí konečně podaly ruce, je dobré zvolit si něco na tento styl, ať zabijeme jednou mouchou dvě rány. Nebo vlastně naopak,“ říká s úsměvem bratr Filip a hned nabízí jeden příklad:
„
Dá se to v praxi udělat i tak, že si člověk například nakoupí sladkosti a každý den nebo každý druhý den půstu si jednu vyloží na stůl, aby viděl, co je na pořadu dne, na co má chuť a co by mu bylo příjemné sníst. Nuže a před spaním, pokud se tam ta sladkost stále bude nacházet nerozbalená, je třeba ji vložit do speciálního košíku nebo krabice a na neděli zmrtvýchvstání někdy odpoledne zanést do rodiny, kde si rodiče nemohou moc dovolit dětem kupovat sladkosti.“
Salesián Pavol Grach dodává, že i
čas, který během půstu ušetříme tím, že nebudeme zbytečně na internetu, u televize nebo na sociálních sítích, je třeba využít smysluplně. Můžeme například navštívit prarodiče, někoho nemocného nebo udělat jiné dobro.
Ivan Kněze zase říká, že
sebezapření během půstu nemá být o tom, že si to pak všechno vynahradíme. Vzpomíná si, že když působil v Pruskom, měli ve farnosti akci, že během půstu nepili alkohol ani ho nenabízeli druhým. „
Zapojilo se do toho mnoho lidí, někteří vydrželi, ale pak jako by si všechno vynahradili. Předsevzetí a obnova srdce neznamená, že něco budu měnit jen během jistého časového úseku, ale že změním své srdce natrvalo.“
Kněží poukazuje na fakt, že
dát si předsevzetí je to nejsnazší, ale dodržet ho je nejednou velmi obtížné. „
Četl jsem kdesi tři doporučení. Začít okamžitě, dělat předsevzetí nápadně, neskrývat ho a pak nedělat výjimky, neboť ty ho zničí.“
Salesián Pavel Grach doplňuje, že
půst má být jakoby šitý na míru, nemá to být něco velmi náročného, co nedokážu splnit, ale ani nic lehkého. "
Mělo by to být něco, co mě posune vpřed a s čím zápasím."
Pokud selžeme, je chybou to vzdát
Někdy si lidé přes postní období dají dobré předsevzetí, několik dní ho úspěšně plní, ale pak se stane, že selžou. „
Častá chyba je, že jsme perfekcionisté. Jakmile předsevzetí v jeden den poruším, zdá se mi, že jsem všechno ztratil. Ale půst může pokračovat i s pokáním, že včera jsem to nezvládl, tak dnes to zkusím znovu. Nejde jen o celek, ale o každodenní snahu, i když se to někdy nepodaří,“ říká Grach.
Salesián dává ještě jednu radu.
Pokud se někomu jedno předsevzetí na celý půst zdá dlouho, může si dát každý týden jiné předsevzetí. Pro jiného je zase lepší, snaží-li se o jednu věc celých 40 dní.
Bratr Filip na otázku, zda se máme i dnes tak přísně postit, jak se postil svatý František z Assisi, odpovídá, že
v duchovním životě je to jako v posilovně.
„
Když jsem byl ještě teenager, říkal mi můj švagr, který posiloval dávno přede mnou: ,Já vím, že tě po každém opakování shybů bolí svaly, ale to je právě to výborné, protože co bolí, to roste!' Mám zkušenost, že v duchovním životě je to stejné. A svatý František to věděl dávno před námi.“
Provinciální delegát pro salesiánskou rodinu Pavel Grach uzavírá, že
ústředním momentem půstu je pro křesťany pohled na trpícího Krista: „
Proto ve středu celého půstu je modlitba křížové cesty, která připomíná, že někdo trpěl pro naši spásu, ukázal nám, že utrpení má hodnotu, a proto i my chceme svobodně něco obětovat a učit se být více pro druhé. Je to také boj proti egoismu, proti hrabání, pýše života či proti pocitu, že všechno musím mít.“
Pavol Hudák
Převzato z
https://www.postoj.sk/,
článek z 22. 2. 2023 naleznete
zde.
