„Povolání být obránci Božího díla je nezbytnou součástí poctivého života, nikoli něčím volitelným nebo druhotným prvkem křesťanské zkušenosti,“ píše papež František v encyklice Laudato Si’, o níž lze říci, že je programovým dokumentem nejen pro křesťanskou ekologii.
Podle Františka nemůže být ekologie okrajovou oblastí lidského zájmu a činnosti. Je to, jak píše papež, podstatná součást čestného života, povinnost svědomí, dluh, který je třeba zaplatit budoucím generacím.
Za prvé je to povinnost, která platí pro každého: obyčejné lidi, osoby s rozhodovací pravomocí a odborníky, politiky, ekonomy, duchovní, filozofy, novináře, vědce v mnoha oborech. Tváří v tvář Zemi, stvoření a ostatním lidem neexistují žádné morálně neutrální volby. Ničíme nebo tvoříme. Ponižujeme nebo přispíváme k znovuzrození. Zabíjíme nebo udržujeme život.
Za druhé, odpovědná ekologie nemůže být úzce chápaným a hermetickým oborem. Aby se touha napravit svět, zastavit jeho ničení, proměnila v konkrétní činy a rozhodnutí, je potřeba spolupráce nad různými rozděleními, konflikty a světonázory. To je velký úkol zejména pro křesťanské ekology, pro které jsou – říkám to jako františkán – stvoření bratři a sestry. Posláním křesťanských ekologů by mělo být spojovat a inspirovat komunity, které si často dennodenně stojí v cestě, ale dokážou se sjednotit v honbě za prvořadým cílem, kterým je ochrana stvoření.
Křesťané, kteří chápou ekologii jako starost o ochranu každého života od jeho stvoření až po smrt, mají také povinnost hledat odpovědi na nové etické výzvy, které s sebou nese odpovědnost za stvoření. Zde je zapotřebí kreativní odvahy, abychom na tyto nové otázky neodpovídali podle starých vzorů. Je také nutné vracet se k pramenům, hledat inspiraci v Bibli, k učení církve, zejména posledních tří papežů, kteří hodně psali a mluvili o ekologickém vidění člověka a světa, i když tento hlas nebylo vždy vyslyšeno a přijato tak, jak si zasloužili.
Za třetí, ekologie nemůže být strachovou reakcí na velké a menší krize, přírodní katastrofy nebo ozbrojené konflikty, které nás sužují. Nejde jen o strach o budoucnost světa a naši bezpečnost v něm. Především je to životní styl, změna mentality, jinými slovy – „ekologická konverze“, ke které papež František vyzývá křesťany a lidi dobré vůle. Myšlení a rozhodnutí způsobená strachem nebo vydíráním jsou zřídkakdy vhodné a kreativní, s přihlédnutím k odpovědnosti za osud těch nejslabších. Jsou zapotřebí dlouhodobé a účinné strategie, nikoli krátkodobé reakce na krizové situace. Nejde o ekonomické a politické strategie, i když osud země závisí na rozhodnutích těchto kruhů. Jde o "strategii ducha", tedy takový postoj ke světu a druhým lidem, který vyplývá z lásky a smlouvy se Stvořitelem.
Na tomto místě patří poděkování všem, kteří věnují svůj čas, talent, vědecké a odborné kompetence velké věci ochrany života na Zemi, za společné hledání řešení a odpovědí na výkřik země sužované predátorskou ekonomikou sobecký, konzumně orientovaný životní styl mnoha lidí a prostředí.
Nechť velký sen sv. Františka z Assisi o bratrství a harmonii všeho stvoření, o zemi, která je domovem všech.
Rafał Soroczyński
