Zamyšlení nad evangeliem 6. neděle v mezidobí.
Ježíš řekl svým učedníkům: "Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane.
Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třeba i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.
Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.
Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ´Nezabiješ! Kdo by zabil, propadne soudu.’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.
Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím vám: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: ´Nezcizoložíš!’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci.
Svádí-li tě pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla.
Také bylo řečeno: ´Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.
Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ´Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.’ Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým.
Ale vaše řeč ať je: ano, ano - ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého." (Mt 5,17-37)
Před dvěma týdny jsme četli osmero blahoslavenství. Dobře učinili, kdo si k tomu přečetli celou 5. a 6. kapitolu Matoušova evangelia, celou Horskou řeč v souvislosti. To nám pomáhá lépe pochopit souvislosti Horské řeči i dnešní úryvek.
Slyšeli jsme větu, která má stěžejní význam pro pochopení ducha křesťanského života: „Nebude-li vaše spravedlnost větší, než spravedlnost zákoníků a farizeů, nevejdete do nebeského království.“
Na první pohled to byl požadavek snadný. Kdo by chtěl být farizejem? Komu se neprotiví přetvářka, falešné svatouškovství, nenápadné vynášení vlastních ctností, povyšování se nad jiné, zkrátka farizejství, jak tomu výrazu běžně rozumíme. Farizejský řád života: Jenže tak jednoduché to není. Farizejové měli svou představu o spravedlnosti, a to přísnou: za nic by nevynechali bohoslužby, za nic by nevynechali půst. Všechny náboženské předpisy zachovávali do puntíku, povinné příspěvky na kostel odváděli precizně. Proto byli ve veřejném mínění vážení a označováni za spravedlivé. Spravedlnost, zákonnost do puntíku, vše podle zákona! To bylo jejich.
Nyní přichází Pán Ježíš a říká, že to všechno nestačí. Že naše spravedlnost musí být větší, jinak, že Boží království ani neuvidíme. Co tedy? Máme si vymýšlet ještě víc předpisů a příkazů? Farizeové jich měli přes dva tisíce! Máme se ještě víc postit, být ve všem ještě přísnější? To by asi nešlo! Farizeové jsou ve spravedlivém plnění přikázání nepředstižitelní. Ježíšovi tu jde také o něco jiného. Sám na sobě ukázal, jak to myslí. Neptá se, co je pro lidi povinen učinit. Nekalkuloval, jestli a jak mu budou lidé za vykoupení vděčni. Šel a nasadil za ně celý svůj mladý život, zadarmo. Prostě z lásky.
Větší o velkomyslnost: Pochopils, oč má být naše spravedlnost větší než ta farizejská? Co jsem povinen, co musím? Jedná se o ochotu, velkomyslnou lásku, jako byla Ježíšova. Kde to lidé nepochopí, tam nežijí v Božím království. Tam se manželé denně perou. To je tvá povinnost, ne má! Tam se sourozenci hádají: Ať to udělá brácha! Tam spolupracovníci říkají: Tohle je má povinnost a dál mě už nic nezajímá, ať se třeba podnik zboří! Tam všude zahubili ducha Božího království a vytvořili si menší či větší peklo.
Kde lidé pochopili zákon Božího království, tam pochopili i změny, které po koncilu nastaly v církvi. Např. postní řád. Je tam mimo jiné, že páteční půst se může naplnit nejen zdrženlivostí od masa, ale i čímkoliv jiným, co nás stojí oběť, opravdový sebezápor (cigarety, alkohol, televize, sladkosti).
Kdo nezná dnešní evangelium, byl by z toho snad zmatený a zdálo by se mu, že se tu zase jeden předpis ruší, že se tu zase něco zpohodlňuje. Kdo však ví, že Ježíš žádá více, než jen formalismus, zachování předpisů, ten bude novému řádu rozumět: půst se neruší, ruší se pouze forma, která se již stala hodně snadnou, za formu náročnější. Jen tehdy se postíš, když tě to opravdu stojí nějaký sebezápor, když to opravdu pocítíš.
Podobně i se změnami v bohoslužbě. Pán Ježíš nám dnes řekl: Přinášíš-li svůj dar k oltáři a cestou se rozpomeneš, že máš zlost na bližního, nech svůj dar a jdi se nejprve smířit.
Přátelé. Tolik nového jsme do naší bohoslužby zavedli, tak jsme se snažili ji obnovit, ale všechny změny budou k ničemu, když při ní nebude opravdová láska. Jak si to zapamatujeme?
„Kdo nemá srdce ze zlata, ten ať dělá co dělá, všechno je prázdnota.“ To je ta vyšší spravedlnost Nového Zákona, ta větší než zákoníků a farizeů: Neptej se co musíš, co jsi povinen. Ptej se, co můžeš udělat. Cokoliv děláš, dělej to rád, s láskou, ochotně. Neboť veselého dárce miluje Bůh.
