Pro Italy je symbolem vánočního světa betlém, nikoli vánoční stromeček. Neapolské jesličky jsou krásnou dlouhou tradicí. První vznikly ve středověku. Prováděly se na královských dvorech, v domech buržoazie a chudiny.
Původní jesličky jsou dodnes přítomny ve všech neapolských kostelích, na náměstích a ulicích. Jsou více či méně velkolepé v každé domácnosti. Neapolské betlémy se od krakovských liší mimořádnou realističností.
Podle historických záznamů se první betlém objevil v Neapoli v roce 1025 v kostele Santa Maria del Presepe. Vrchol popularity a řemeslné zručnosti připadl na osmnácté století.
Každý betlém se skládá ze stovek figurek. Kromě Matky Boží, svatého Josefa a malého Ježíška jsou to pastýři, Tři králové, obyvatelé města - pekaři, řezníci, zámečníci, hostinští, hrnčíři, tkalci při každodenní práci.
Je tu pradlena, která pere Ježíškovi plenky, a rybář jako ten, kdo chytá duše. Obvykle se v betlémě nachází 12 obchodníků, z nichž každý odpovídá jinému měsíci.
A tak řezník je leden, prodavač sýrů - únor, prodavač slepic - březen, prodavač vajec - duben, květen - prodavač třešní, červen - prodavač dortů, červenec - prodavač rajčat, srpen - prodavač melounů, září - farmář, říjen - vinař, listopad - prodejce kaštanů, prosinec - obchodník s rybami.
Figurky jsou velmi precizně vyrobené, s výraznou mimikou a dokonale vykreslenými gesty a nařasenými hedvábnými róbami. Každý detail je důležitý. V betlémech najdeme všechny, které denně potkáváme, a vždy jsou tam postavy, o kterých se v daném roce v Itálii a ve světě mluvilo nejvíce.
Neapolské betlémy také reprezentovaly aktuální epidemiologickou situaci, všechny postavičky včetně Ježíška v jesličkách měly v době pandemie zakrytá ústa a nos rouškou.
Rafał Soroczyński
