Svědectví člověka, který napáchal mnoho zla a skončil ve vězení. Tam se ho Ježíš Kristus dotkl – hříšník se obrátil k Bohu. Teď plánuje svatbu a dokonce se modlí růženec!
Je mi 24 let. Jsem otcem osm měsíců: moje přítelkyně Ula porodila zdravého chlapce. Ale znám ho jen z obrázků. Někdy, když volám, slyším jeho hlas... Odjel jsem z Polska, když moje přítelkyně, se kterou jsem už bydlel, byla ve 4. měsíci těhotenství. Chtěla jsem se osamostatnit, vydělat si na svatbu a byt. Rodiče nám nemohli pomoci - otec zemřel, když jsem byl malý, matka žije z nízkého důchodu. V běžném životě nám pomáhala pouze Ulina matka. Jel jsem s kamarádem do Španělska, a ne poprvé. Měl jsem tam kamarády, kteří organizovali zájezdy do Latinské Ameriky a dobře platili, takže cesta byla trochu jako ve filmech. Riziko však bylo vysoké, protože nešlo o cestu, ale o převoz drog. V sázce byly naše životy. Tehdy však bylo toto riziko zastíněno iluzí velkého množství peněz, které jsem měl vydělat.
Prosím, pokud má někdo možnost si takto vydělat, raději zůstaňte doma - lidé, kteří se takovým obchodem zabývají, mluví "hezky" a jsou přátelští, ale dokud...
V Portugalsku se trest odnětí svobody za obchodování s drogami pohybuje od 4 do 12 let. Sedím už rok. Postupem času jsem začal přemýšlet o tom, kolik zla jsem napáchal, kolik lidí jsem mohl zabít a mimochodem i sám sebe (aby nevyšlo najevo pašování, při kontrole jsme polykali prášky). Kdybych mohl vrátit čas, nikdy bych tam nešel. Vím však, že tito lidé jednají a slibují mladým naivním „rychlé peníze“. Bůh mi zaklepal na srdce, když jsem se ocitl za mřížemi. Byl jsem ztracen na dlouhou dobu. Nemohl jsem se najít. Před narozením syna mě cosi dojalo, abych odříkal mariánskou modlitbu. V Portugalsku je zvykem nosit na krku růženec. Ten pohled ve mně vyvolal chuť se modlit.
Tak jsem si půjčil růženec od svého spoluvězně. Ukázalo se, že jsem musel cestovat po celém světě, aby mě Bůh našel právě zde, v zemi, kterou si vybrala Panna Maria z Fatimy. Připoutal jsem se k ní. Moje matka napsala v dopise, že se za mě modlí. Je to lepší dárek než balíček! Zjišťuji, že vězení pro mě není konec, ale začátek transformačního plánu. Nekouřím cigarety, i když většina tady kouří. V jedné cele je nás dvanáct. Ne vždy je klid. Někdy je tlak velmi vysoký. Pak není těžké sáhnout po cigaretě nebo něčem silnějším. Když mám špatnou náladu, beru do ruky růženec. To pomáhá. Když se před měsícem ocitl ve vězení nový chlapec z Polska, ze stejného důvodu jako já, podali jsme mu s přítelem pomocnou ruku a poskytli mu duchovní podporu. I on se začal modlit. Řekl, že vězení nám otevřelo oči k věcem, které jsme na svobodě neviděli. Společně trávíme tento čas, abychom změnili své životy a vrátili se k Bohu.
Modlitba růžence a korunka Božího milosrdenství se staly mými neoddělitelnými modlitbami, kterými prosím Boha o různé milosti. Napsal jsem do Fatimy a odtud jsem dostal figurku a medaili, kterou nosím. A před Vánoci mi poslali figurku Ježíška, kterou jsem poslal domů své přítelkyni. Ve vězení jsem dostal práci jako malíř. Teď uklízím kanceláře šéfa a sociálních asistentek; mohu se naučit jazyk. V šedém každodenním životě mi Bůh dává malé důkazy své péče. Nedávno jsem potřeboval brýle (rád čtu a píšu a mám problémy se zrakem, tak jsem si brýle vymodlil). A jsou lidé, kteří se o to postarají. A co víc, dostal jsem nejen brýle, ale i oblečení a čistící prostředky... Pak jsem chtěl zavolat domů, ale nemohl jsem. Najednou za mnou přišel kolega z Bulharska a dal mi kartu. Tam bylo 10 minut, ale na povídání to stačilo.
Moje přítelkyně se s otcem usmířila a stali se z nich dobří přátelé. A ještě před rokem a půl se na sebe odmítali podívat. Zázraky se prostě dějí. Chvála Pánu, dělá v mém životě věci, o kterých se mi ani nesnilo! Také děkuji Bohu, že změnil můj pohled na život. Když je zle, nabízím mu to. Mám před sebou ještě nějaký ten tucet měsíců ve vězení a myslím, že tento čas nebude promarněný. Až odsud odejdu, chci se plně smířit s Kristem ve svátosti smíření a oženit se se svou přítelkyní. Nyní vím, že pokud důvěřujeme Ježíši, On sám bude řídit naše životy.
Děkuji Milosrdnému Ježíši za svého syna, za svou budoucí manželku, za to, že přestala kouřit, za práci ve vězení a za svou sestru, která je nástrojem v rukou Ježíšových, podporuje mě modlitbou a knihami. Především jsem vděčný za skutečnost, že Bůh na mě nezapomněl.
Jan
Vždy máš sílu vstát s Ježíšovou pomocí. Vždy si to pamatuj. Nezapomeň na to, udělej tento první krok, odpusť lidem, kteří ti ublížili, požádej o odpuštění s pokáním a udělej rozhodnutí pro změnu. Určitě to zvládneš, hledej pomoc, je škoda pohřbívat svou duši na staletí . Začni odpuštěním, pak ti odpustí i Ježíš, vždy na tebe čeká, jen na tebe, možná už nemáš sílu.... jen zakřič Ježíši...Ježíši...Ježíši, stačí Mu jen toto, a už stojí vedle tebe, aby tě zvedl z této bažiny, vytáhne tě ven.
Důvěřuj a zavolej s pokáním, stačí to…
Autor textu: Rafał Soroczyński