Co dělat s mladými lidmi, kteří jsou ztraceni v životě a už nevidí smysl? Je to jednoduché - musíte jim dát domov. A ať se láskyplná ruka Otce dotkne.
Tato slova mohou znít šíleně a svým způsobem také jsou. Postavit dům se zraněnými lidmi, s obtížnými zkušenostmi a často bez perspektivy, se zdá být zdrcující. Pokud však zvítězí touha přinášet dobro, zachraňovat život a především důvěra v Boha, ukazuje se, že nic není nemožné.
Dům
Domov je koncept, který si většina z nás automaticky spojuje s rodinným teplem, pohodlím, prostorem, ve kterém se cítíme vyslechnuti a chápáni. Domov však není symbolem míru a radosti pro každého. Stává se, že zejména mladí lidé zbavení skutečného domova - ve smyslu vztahů a blízkosti, utíkají k různým druhům závislostí a zotročování. Často vedou k pocitu odcizení, vzdálenosti od ostatních a také mimo jiné v rozporu se zákonem. Svět dnes takové lidi tlačí na okraj a nechce si jich všimnout. Statečná italská řeholnice se rozhodla tuto tvrdou realitu napravit.
Péče
Elwira, lépe řečeno Rita Petrozzi, se narodila v roce 1937 v chudé rodině italských emigrantů. Její dětství bylo poznamenáno utrpením způsobeným alkoholismem jejího otce. Rita musela v dětství opustit školu a převzít odpovědnost za výchovu svých mladších sourozenců. Zrál v ní však hlas řeholního povolání, což ji přimělo zasvětit svůj život Kristu v řeholním řádu. Toto přání se splnilo, když Ritě bylo 19 let. Na rozdíl od návrhů svých příbuzných se připojila ke Kongregaci Dcer Lásky sv. Jany Antidy Thouret a přijala jméno Elwira. Jako horlivá řeholnice se ujala mnoha povinností. Většina z toho zahrnovala únavnou každodenní práci, která byla často svěřována sestrám, které neměly dostatečné vzdělání. Navzdory své vnitřní radosti měla Elwira velký zájem o osud mladých lidí, které potkala, kteří v důsledku různých událostí žili v ulicích, opuštěni. Cítila, že ji Bůh volá, aby přijala zvláštní úkol.
Otevřenost a odvaha
Nápad sestry Elwiry starat se o opuštěnou mládež její nadřízené hned nelákal. Sestra však přistupovala k rozhodnutím představených s pokorou a poslušností. Po několika letech, když náboženské autority viděly upřímnost jejích záměrů, jí umožnily opustit společenství a začít pracovat na novém díle. V roce 1983 tedy stála před opuštěným domem v italském Saluzzu. Ze stávajících ruin se rozhodla postavit dům, ve kterém by mladí lidé našli nejen střechu nad hlavou, ale hlavně někoho, kdo bude poslouchat jejich příběhy. Od samého začátku věděla, že svým svěřencům nenabídne ani profesionální psychologickou péči, ani pohodlné formační podmínky. Přesto brzy začali potřební klepat na bránu domu v Saluzzu.
Ve večeřadle
Brzy byla vytvořena komunita, kterou Elwira nazývala „Cenacolo“, což v italštině znamená „Večeřadlo“. Sestra chtěla, aby jméno bylo silně spojeno s Marií – Horní je místnost místem, kde byla Marie přítomna a kde se narodila Církev. Mladí lidé, kteří se rozhodli změnit svůj život a žít s „matkou Elwirou“, jak se jí začalo říkat, se živili vlastní prací. Jedli, co se jim podařilo vypěstovat nebo co jim lidé dali. Nápad sestry Elwiry obnovit naději v životech zraněných byl jednoduchý - práce, poctivost a komunita. Sama si dodnes pamatuje, že jediné, co v té době měla, byly zdravé ruce a vůle vše svěřit Bohu. Konstrukce postavená na těchto pilířích se ukázala být velmi odolná.
Jednoduchost a radost
Matce Elwiře je dnes 84 let, ale mnoho mladších lidí by jí mohlo závidět energii. Komunita Cenacolo, kterou založila, má více než 70 domů ve 20 zemích po celém světě, včetně Polska. Mladé lidi pobývající v komunitních domech (hlavně muži), které doprovázejí kněží, sestry a dobrovolníci. Sdílejí s nimi svoji radost a prostřednictvím svědectví víry a laskavosti v každodenním životě dávají najevo, že Bůh nikdy nikoho neodmítá. Každý, kdo ztratil naději na normální život, může přijít do domu Cenacolo a s pomocí zkušených lidí se rozhodnout, zda je na tuto mimořádnou formaci připraven. Život v domě Cenacolo může být obtížný a náročný - to vše však pomáhá mladým dostat se zpět na trať tím nejlepším možným způsobem. Matka Elwira už pomohla tisícům takových lidí.
Její život je bezpochyby příkladem správného chápání zájmu o spásu duší, ke kterému nás všechny církev volá.
Rafał Soroczyński
