Lukáš 2,1-14
Okamžik narození Božího Syna, podle evangelisty Lukáše, uzavírá jedna věta, která se soustředí spíše na praktické aspekty této události než na její základní význam pro lidstvo: „Porodila svého prvorozeného Syna, zabalila ho do plének a položila ho do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo."
Neexistovala žádná lidská slova, která by popsala zázrak Božího narození v těle maličkého člověka. Zůstaly ty nejprostší věci: něha Matky, zavinovačky, pohostinné jesličky v nehostinném světě. A obyčejní, chudí lidé, kteří běží pozdravit Novorozeně.
Vánoce nejsou jako pohádkové prostředí. Místo, kde se Ježíš narodil, bylo ponuré a ošklivé. V betlémské jeskyni nebylo nic vznešeného a nic, co by toto místo činilo hodným. Bylo to poslední místo, kde by muž hledal přítomnost Všemohoucího. A přesto to byl chlév pro zvířata, který si Pán vybral, aby ukázal, že to, co je Mu nejblíže, je chudé a slabé, křehké a hříšné.
Bůh přichází jinak, než jak to vidí lidská představivost. Vstupuje do našeho každodenního života, posvěcuje nás nikoli izolovaně od reality, ale v jejím samém středu – i když je šedivý a nenápadný, bolestivý a těžký.
Papež František před lety napsal: "Srdce jesliček začíná bít, když do nich o Vánocích vložíme Dítě Ježíše." Jaká úžasná a inspirující slova! I když by to mělo být tak zřejmé! Zřejmé jak pro církev, tak pro svět.
Místo toho, abychom se zlobili na lidi, jejichž srdce někdy připomíná prázdnotu, zkusme se k nim přiblížit s Jezulátkem, tedy laskavým slovem, milosrdným gestem, s vírou, která je jasně viditelná, aby jejich srdce toužila po Tom, kdo bezpodmínečně miluje a dává nový život.
Nechte zášť ustoupit touze po intimitě. Blízkosti – nejprve s Ním, pak s lidmi. Protože jen to první dělá druhé hlubokým a upřímným. Vzpomínám na tebe v modlitbě. Chci být blízko Jemu i tobě.
Obraz: Pierre Paul Rubens, Madonna představuje Dítě sv. Františkovi
Rafal Soroczyński
