Při každé mši svaté je vždy také po prvním čtení žalm.
A víme, že žalmy jsou vybrány z Bible. Ve Starém zákoně je jich sto padesát a postupně se velká část z nich, nebo části z těchto žalmů, používají při liturgii. Žalm (psalm) znamená česky píseň. Není to tak, jak jsem si jako dítě myslel, že je to něco spojeného se žalem nebo se žalováním, ale je to píseň. Takto se lidé už před mnoha staletími obraceli k Pánu Bohu.
Řada těch žalmů je připisována právě králi Davidovi. Žalmy vyjadřují, co člověk prožívá - radost, vděčnost, bolest, důvěru v Pána Boha, touhu po jeho pomoci. Při mši svaté zaznívají jako odpověď na první čtení. Boží slovo jsme slyšeli v prvním čtení a teď se ještě osobně připojujeme k tomu, co už před námi lidé věřící přinášeli Pánu Bohu. Předkládáme mu také ty svoje záležitosti slovy, která už tolikrát byla použita jako modlitba.
A protože žalm je píseň, tak je normální, že se žalm zpívá. Říkával kdysi náš vyučující liturgiky P. Antonín Sporer, že mimořádnou chybou je žalm číst, protože nepotřebujeme, aby vzniklo další čtení ve mši svaté - těch je tam dost. A tato píseň, biblická píseň, nás může spojit se zpěvy generací, které byli před námi. A tak v žalmech můžeme využít i to, že jsou tam vyjádřeny lidské pocity. A protože žalmy slyšíme i častěji a tak už mohou vniknout do naší paměti a do našeho srdce. Pak je normální, že člověk třeba něco pracuje nebo někam jde a pobrukuje si některý z těch žalmů - aspoň tu odpověď. Ono ho to naladí na to, aby byl v rozhovoru s Pánem Bohem. Ať jsou tedy žalmy pro nás zase povzbuzením navázat na modlitbu generací těch, kteří už se k Pánu Bohu obraceli před námi.
Amen!
