Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý jsou ve mši svaté často zmiňováni.
Bůh Otec např. v modlitbě „Otče náš“, anebo také k Němu většinou směřují modlitby uvedené výzvou „Modleme se“, např.: „Bože, náš nebeský Otče,…“ Ježíš Kristus je při mši svaté také zmiňován hned několikrát, ani na Ducha Svatého se nezapomíná, a to např. ve slovech „… žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého…“
Každá zmínka o některé osobě z Nejsvětější Trojice nás může také uvést do myšlenky na Nejsvětější Trojici a v neposlední řadě do trojičného jednání. Osoby Nejsvětější Trojice žijí ve vrcholném štěstí, protože jejich vztahy jsou plné lásky a Ony jsou trvale v postoji, že se dávají jako dar těm druhým dvěma. Každá zmínka při mši svaté o některé z osob Nejsvětější Trojice nás tedy může vést k touze jednat podobně jako Ony – dávat se darem pro ostatní, být člověkem lásky. A pravá láska je záležitostí vůle – chci dobro toho druhého.