Budeme vycházet z Božího slova, které dnes zaznělo: Když Ježíš spatřil matku a při ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „
Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl učedníkovi: „
Hle, tvá Matka.“ A od té chvíle si ji učedník vzal k sobě. (Jan 19, 26–27)
Všichni jsme sem přišli jako učedníci Ježíše Krista, ale
je na nás, jestli si Matku vezmeme k sobě. Neboť to, že ona k nám promlouvá skrze kněze, ještě neznamená, že si ji i pustíme do svého srdce.
Jeden křesťanský francouzský spisovatel řekl: „
Mezi lidskými věcmi jsou dvě zvláštní a zcela nevysvětlitelné: Krev Ježíše Krista a slzy jeho Matky. Co znamenají tyto výbuchy bolesti, nemůže zodpovědět žádné stvoření.“
Proč Matka pláče?
Uvědomujeme si vůbec, že
pláče nad námi? Budu vycházet z události, kterou jsem zažil na vlastní oči ve Svaté Zemi. Byl jsem také se skupinou poutníků v bazilice Božího narození, kde jsme v tichosti a v modlitbách rozjímali nad tajemstvím vtělení Ježíše Krista. Po krátké době přišli i další poutníci. Jeden muž, pravděpodobně z Indonésie, vytáhl z tašky Ikonu Přesvaté Bohorodičky ve formátu A4. Na první pohled mě zaujaly krvavé slzy, které tato Ikona ronila. Tehdy jsem si uvědomil, že jsem tuto skutečnost – ačkoli jsem dobře věděl, že Panna Maria pláče – nebral příliš vážně. Moje první otázka sama sobě byla:
Proč Panna Maria pláče a proč pláče krvavé slzy?
Myslím, že nikdo z nás jsme nebyli nadšeni z toho, když kvůli nám naši rodiče plakali. Určitě jsme byli tehdy zahanbeni a uvědomovali jsme si, že něco v našem jednání není v pořádku. Avšak slzy Boží Matky jsou trošku jiné než slzy rodičů.
Maria z Agredy, mystička ze Španělska, říká, že když se Panna Maria rozhodla svým „
ano“ počít Ježíše Krista, tak tři kapky jejího srdce tajemně sestoupily do lůna, kde se v té chvíli počal její Syn a
z těchto tří kapek se začalo utvářet jeho srdce. Od té doby jsou tato dvě srdce hlubokým duchovním způsobem propojena. Maria z Agredy propojení srdcí popsala ve svých svazcích takto: „
Toto probodnutí kopím přesvaté mrtvé tělo našeho Pána už sice necítilo, ale místo něho to pocítila nejblahoslavenější Matka a to tak jako by její přečisté Srdce bylo probodené. Avšak i tuto bolest převyšovala bolest, kterou pocítila v duši, když viděla, jak krutě otevřely Srdce jejího mrtvého Syna. Ve stejném okamžiku byla však pohnuta soustrastí a láskou rychle zapomínaje na svou vlastní bolest, když řekla Longinovi (jméno setníku, který podle tradice probodl Ježíšovi bok):
Ať shlédne na tebe Všemohoucí očima svého milosrdenství za tu bolest, kterou jsi způsobil mé duši. Tak daleko a o nic dále sahalo její rozhořčení, či spíše její nejmilosrdnější tichost pro poučení nás všech, když nás někdy urážejí. Pro duši této nejupřímnější holubičky, toto zranění mrtvého Krista, bylo velkou bolestí a zadostiučinění, které požadovala za to od provinilce, bylo jedním z největších požehnání, totiž aby Bůh na něj shlédl očima svého milosrdenství a odplatil mu tuto vinu požehnáním a darem milosti."
Boží slovo říká: „
Žehnejte těm, kdo vás pronásledují – žehnejte a neproklínejte!“ (Řím 12, 14) My co děláme? Stačí, že nás někdo naštve a hned začínáme „žehnat“…
Všimněme si, co dělá Panna Maria!
Postupně zapomíná na veškerou bolest, její Srdce hoří láskou k Longinovi a jako zadostiučinění žádá Boží milost, aby se ho dotkla. Toho chce dosáhnout i v našem životě. Abychom toho dosáhli, zve nás zasvětit se jejímu Neposkvrněnému Srdci. Chce dosáhnout toho, abychom nebyli plni svého hněvu, svých tužeb a plánů.
Marie z Agredy dále píše: „
A tak se také stalo, neboť Spasitel pohnutý prosbou své blahoslavené Matky, to zařídil tak, že několik kapek krve a vody, která vytryskla z Jeho posvátného boku, skropila Longinovu tvář a vrátila mu zrak, který už skoro úplně ztrácel. Zároveň byl udělen zrak také jeho duši, takže v Ukřižovaném poznal svého Spasitele, kterého tak nelidsky zranil. V důsledku tohoto osvícení byl Longin obrácen oplakávajíce své hříchy, když je smyl krví a vodou z boku Krista, veřejně ho uznal a vyznal jako pravého Boha a Spasitele. Toto vyznání učinil také před Židy a zahanbil tímto svým svědectvím jejich nevěru a tvrdost srdce.“
Longin byl setník, který byl pohan a přece jeho tvrdé srdce Bůh dokázal obrátit.
Dokáže Bůh obrátit naše tvrdá srdce? On to dokáže! Otázka je, jestli i my to opravdu chceme.
Vybírám pouze ta zjevení, která jsou oficiálně Církví uznána, ať už na místní úrovni, nebo na úrovni celé svaté Církve.
Rok 1846 – zjevení v La Salettě!
Děti viděli Pannu Marii jako záři, která se k nim postupně přibližovala a která nakonec byla před nimi. Jedna z vizionářek, Melánie, říká: „
Žena se posadila na kamennou lavici, tvář skryla do dlaní a zalily ji slzy. Každému svému zjevení dělají společnost slzy, které tečou z očí naší Matky během celého rozhovoru. Ach, přesně jsem viděla, jak slzy stékaly, tekly a tekly. Panna Maria říkala: Jestli se můj lid nebude chtít podřídit, budu nucena pustit rameno mého Syna. Ono je tak mocné a těžké, že déle ho už nemůžu podepírat. Ó, jak už dlouho trpím za vás. Když chci, aby vás můj Syn neopustil, musím ho o to neustále prosit, ale vy si z toho nic neděláte.“
Zamysleme se hlouběji nad slovy: „
Pokud se můj lid nebude chtít podřídit, budu nucena…“ Maria nebude nikdy nic dělat proti vůli svého Syna. Ona ví, jak jejího Syna bolí, když lidé nedělají pokání.
Když si vezmeme Ježíšovo veřejné účinkování, jakou větou začalo? „
Čiňte pokání, neboť se přiblížilo Boží Království.“ Dělali Židé pokání? Ne! Zabili ho. Nabídli tuto radostnou zvěst nám, křesťanům, z pohanství.
Děláme pokání? Pokání není to, že půjdeme ke zpovědi. Mnozí to máme tak zafixované, že děláme pokání tehdy, když jdeme ke zpovědi. Ano, také. Ale to je jen první krok. Neboť při lítosti slibujeme, že se polepšíme a budeme se hříchu chránit. Otázka je,
jak se hříchu chráníme? Uvědomujeme si, že pokud se Bůh dotkne našeho srdce, my musíme změnit svůj život? Neboť když se vyzpovídáme a přijdeme zpět domů, kde se budeme znovu rozčilovat, znovu budeme pyšní, budeme lhát, krást, smilnit, tak potom na co se zpovídáme? Toto není pokání!
Pokání je uvědomění si, že v našem srdci je třeba něco změnit a s pomocí Boží milosti – neboť sami to nedokážeme – to změníme. Skrze svátost křtu a svátost pokání, máme milost, abychom do těžkého hříchu nepadali. Máme schopnost skrze Krista, který žije v nás, nepáchat těžký hřích.
V míře, v jaké budeme žít podle sebe, v takové míře nám bude tvrdnout srdce. Musíme dovolit, aby nám Bůh vstoupil do srdce. Když se jen my sami snažíme, bez Boží milosti ničeho nedosáhneme! Právě proto je třeba prosit, abychom dokázali v Boží milosti žít.
Máme k dispozici 24 hodin denně;
kolik času věnujeme Bohu? Kolik času jsme mu ochotni dát ze svého života? Ano, víme o tom, že mu máme jistou část svého dne věnovat, ale co z toho, že to víme, když podle toho nejednáme!?
Kdo z nás má doma Modrou knihu? Čteme ji? Modrá kniha a Písmo svaté nejsou knížky, které mají stát na polici a čas od času si je otevřít. Božím slovem se máme sytit každý den. Každý den nám chce Bůh dávat potravu. Ale miluje nás natolik, že nám nechává svobodu, abychom se mohli sami rozhodnout.
Známe ze třetího fatimského zjevení, jak anděl s ohnivým mečem v ruce křičí na zem: „
Pokání, pokání, pokání!“ Při dotyku ruky naší Nebeské Matky, tento meč zhasíná.
Jestli jsi mariánský ctitel, budeš činit pokání. Nebo můžeš být mariánský ctitel jen na papíře a myslet si, že pokání nepotřebuješ. Jenže my pokání potřebujeme. Panna Maria se ptá: „
Děti moje, chcete se obětovat?“ Když nemáme v sobě ducha pokání, velmi těžko se budeme obětovat.
Právě pro tohle Maria pláče. Touží po tom, abychom konali pokání. Víme, co František, Hyacinta a Lucie byli ochotni dělat. Při jednom zjevení se ptali Panny Marie, zda se jí líbí skutky pokání. Ona jim na to odpověděla: „
Všechno je v pořádku, ale na noc si to lano nemusíte dávat.“ Byli ochotni nosit kající lano uvázané kolem beder. A to je jen jeden ze skutků pokání.
Kdo z nás ho koná?
Chápeme už proč Maria nad námi pláče? Z pokání se stal prázdný termín.
Rok 1951, Amsterdam, Ida Peerdeman a Matka všech národů.
Panna Maria si žádá skrze Idu, aby bylo uznáno
páté dogma. Aby byla prohlášena za Spoluvykupitelku, Orodovnici a Prostřednici. Uvádí teologické a biblické podklady pro toto vyhlášení. Vizionářka Ida říká, že
(Maria) byla Spoluvykupitelkou od chvíle, co si ji Bůh vybral za Matku svého Syna. Ve zjevení ze dne 29. dubna 1951 popisuje, jak viděla Pannu Marii, která žalem omdlévala pod křížem. Oběma rukama objímala nohy svého ukřižovaného Syna a přehořce plakala. Potom vstala a z pravé strany se ukázal meč, který byl namířen na Mariino Srdce. Potom slyšela její slova: „
To bylo bodnutí mečem, které o mně předpovídali.“ (Lk 2, 35)
Maria přichází jako Matka všech národů. Matka jednoty se jí říká. Jenže, když tuto jednotu nebudeme mít v naší rodině,
když tato jednota bude jen prázdným slovem, tak jako pokání, Panna Maria nepřestane plakat!
Rok 1975–1981, Akita.
V Akitě nejprve přichází anděl k sestře Agnes Katsujo Sasagawe, stejně jako ve Fatimě právě 13. května, kdy vychází světlo ze svatostánku. Toto světlo je přípravou na zjevení a pláč Matky.
Anděl učí tuto mladou sestru modlitbu, kterou učil i děti ve Fatimě: „
Ó, Ježíši, odpusť nám naše hříchy, zachraň nás od pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které nejvíce potřebují tvé milosrdenství.“ Sestra Agnes ji neznala. Anděl jí řekl: „
Nemodli se jen za své hříchy, ale také za odčinění všech hříchů lidí celého světa. Svět velmi zraňuje Nejsvětější Srdce našeho Pána svou nevděčností a bezprávím. Rána na ruce Nejsvětější Panny je mnohem hlubší a bolestivější než tvá.“ Sestra Agnes měla vidění, kdy se na pravé ruce sochy Panny Marie objevilo stigma, ze kterého vytékala krev. Později toto stigma dostala i sestra Agnes. Vnímala velké bolesti této rány. Utrpení sestry Agnes jakož i zázračné stékání krve trvalo několik týdnů. Až 27. července anděl strážný řekl sestře: „
Dnes tvé utrpení skončí.“ Potom se jí zjevila Maria a řekla jí: „
Ve svém srdci si pozorně napiš myšlenky o krvi Panny Marie.“
Vnímejme to propojení s krví Ježíše Krista. „
Tato nekonečně drahá krev byla vylita, aby prosila o vaše obrácení, o smír, o zadostiučinění za nevděčnost a urážení Pána. Zasvěcujíc se Božskému Srdci se horlivě zasvětí i nekonečně cenné Krvi. Modli se pro zadostiučinění za celé lidstvo. Jak jsem ti již řekla, pokud lidé nebudou činit pokání a nepolepší se, Otec pošle na celé lidstvo strašný trest. Bude to těžší trest než potopa. Trest, jakého nikdy nebylo. Z nebe bude padat oheň a z povrchu země bude zničena většina lidstva, dobří stejně jako zlí, přičemž neušetří ani kněze, ani věřící. Ti, kdo přežijí, budou tak sklíčení, že budou závidět mrtvým. Jediná zbraň, která vám zůstává, je růženec a znamení, které vám zanechal můj Syn.“ Tzn. svatý kříž.
„
Ďáblovo dílo pronikne i do Církve. Kardinálové se postaví proti kardinálům, biskupové proti biskupům. Kněží, kteří mě uctívají, budou předmětem pohrdání a jejich spolubratři proti nim vystoupí. Budou zpustošeny chrámy i oltáře. V Církvi budou dělat mnozí kompromisy. Ďábel bude svádět mnoho kněží a mnoho Bohu zasvěcených duší opustí Pána. Démon bude neúprosný zvláště vůči duším zasvěceným Bohu. Pomyšlení na ztrátu tolika duší mě velmi zarmucuje. Jestliže množství a závažnost hříchů ještě poroste, nebude pro ně odpuštění. Jen já vás můžu zachránit před hrozícími neštěstími. Ti, kdo mi důvěřují, budou zachráněni.“
Víme, co se děje v Církvi, kdy kardinálové se nebojí bojovat proti kardinálům. Otec Amorth o tom psal, že
Satan vnikl i dovnitř Vatikánu. Panna Maria od 15. září 1981 a později 101 krát plakala. Kardinálové, biskupové, kněží, laici zkoumali
slzy, které vytékaly ze dřeva a byly pravé, lidské.
Když v Akitě začala Panna Maria plakat, tak sestra Agnes řekla: „
Nediv se, že Madona pláče. Každá jedna duše, která se obrátí, je drahá jejímu srdci. Projevuje svou bolest, aby oživila vaši víru, která je tak velmi nakloněna k vlažnosti. Teď, když jste viděli její drahocenné slzy, na její útěchu šířte k ní úctu. Pro její slávu a pro slávu jejího Syna. Panna Maria si žádá smírné duše. Duše, které se modlí a odčiňují hříchy proti jejímu Synu. Naše Panna zdůrazňovala důležitost růžence a ochotu přijmout od Boha cokoli.
Každodenní bolesti obětovat k odčinění mnoha hříchů páchaných ve světě v této době. Panna Maria zvlášť prosila o modlitbu za biskupy, kněze, řeholníky a o modlitby před Nejsvětější Svátostí.“
Rok 1981 - 1982 a tři děti, Kibeho.
Matka Slova.
Zde se Panna Maria zjevuje jako Sedmibolestná, prosí o modlitbu růžence k bolestem Panny Marie, tzv. sedmibolestný růženec.
Ona sama říká: „
Svět se má špatně, běží k zatracení, zakrátko se propadne do propasti. Ponoří se do nesčetných a soustavných neštěstí. Kajte se, kajte se! Obracejte se, dokud je ještě na to čas!“
Vizionáři říkají, že 15. srpna 1982, na svátek Nanebevzetí Panny Marie, ji viděli, jak plakala: „
Matka Slova se velmi trápí, protože lidé nevěří v Boha a zatvrzele setrvávají v hříchu. Víra i nevíra přijdou dříve, než si toho stihneme všimnout. Spásonosné utrpení. Utrpení pro křesťana je neměnitelnou cestou k dosažení nebeské slávy.“
Rok 1995, přístavní městečko Civitavecchia u Říma.
2. února na svátek obětování Páně v 16:20 hodin. Fabio Gregori se chystal s dětmi na mši svatou do kostela, kam už před chvilkou šla jeho manželka. Zatímco na zadní sedadlo auta usazoval svého dvouletého synka Davida, zaslechl hlas své šestileté dcerky Jassiky: „
Tati, Panna Maria pláče.“ Ale on ji napomenul: „
Jak může plakat sádrová socha? Neblbni, protože už tak máme zpoždění. Pojď rychle.“
Jassica se však nepohnula a křičela: „
Tati, pojď se podívat, Panna Maria pláče krvavé slzy.“ Když Fabio uslyšel o krvi, znepokojil se, protože si myslel, že si holčička ublížila. Okamžitě k ní přiběhl a viděl jak nehybně stojí a opakuje: „
Panna Maria pláče.“ Zkontroloval sochu a najednou si všiml, že z jejího levého oka začaly vytékat krvavé slzy, které stékaly na Srdce Panny Marie. V prvním momentě si Fabio pomyslel, že je to přízrak.
Odešli do chrámu, po mši svaté šli za místním farářem, který jim řekl, aby celou věc uchovali v tajnosti.
3. února otec Pablo na mši svaté oznámil, že v jejich farnosti se děje něco mimořádného: „
Panna Maria pláče krvavé slzy. Nedovolme, aby toto její poselství bylo zbytečné.“ Stačil jeden den, aby uvěřil. Zkoumali to kněží, kardinálové. 15 let po zmíněných událostech, vyjevil biskup Grillo tajemství: „
Svatý Otec Jan Pavel II. se 9. června 1995 ve Vatikánu modlil před sochou Panny Marie z Civitavecchie.“ Myslím, že nemusíme o její autentičnosti a pravosti pochybovat.
17. února 1991 Panna Maria v Litmanové řekla:
„
Musím nad vámi plakat, protože bloudíte v hříchu.“
Později se Ivetka vyjádřila k poselstvím takto: „
Přijde něco, co svět ještě nezažil, ani nezažije nikdy potom. Protože my potřebujeme očistu. Panna Maria přichází a zjevuje se a dává ti poselství, ale tebe to nezajímá. Potom přijde a pláče. Pláče krev, ale tebe se to netýká. Co myslíš, co jiného tě probere? Všechno to, co přijde, Bůh dopustí pouze z lásky, protože ty nejsi schopen se obrátit tehdy, když tě Bůh o to prosí. Očištění znamená, že nebudou existovat vlažní. Buď jsem pro Boha nebo proti Bohu. Neexistuje nic mezi tím. Buď – nebo. To je očištění. A v tomto období zemřou mnozí zlí a mnozí dobří. Neříkám to proto, aby ses bál, ale proto, abys, když ten čas přijde, zachoval pokoj. A ona to říká jen proto, že vidí, co přichází.“
Kolik let posloucháme o tom, co Bůh chce, abychom konali?! Kolik let posloucháme o tom, jak máme změnit svůj život?
Mění se náš život nebo jsme stále stejní?
Čím déle žijeme v hříchu, tím více se hřích zakořeňuje v našem životě.
Čím déle se hřích zakořeňuje v našem životě, tím méně jsme schopni konat pokání. Budeme víc zatvrzelí, budeme žít v neodpuštění, v hořkosti, v pýše, v tvrdosti, v hněvu a je úplně jedno jestli budeme přistupovat k Eucharistii, náš život se měnit nebude.
Co z toho, že my uslyšíme varování Matky, budeme vidět její krvavé slzy a nepřijde žádná změna? Co víc potřebujeme, abychom pochopili, že náš život má vypadat jinak? Začněme konat zástupné pokání. Začněme konat modlitby za obrácení hříšníků.
Panna Maria jednou řekla:
„Je velmi důležité se modlit za obrácení hříšníků, neboť pouze tehdy může Bůh použít naše modlitby, aby se dotkl srdcí.“ Neboť když prosíme jen za sebe, tak to je sobectví. Prosíme za zdraví, za dobré vztahy, za majetek, prosíme za všechno možné, ale neprosíme o to, abychom dokázali činit pokání. Abychom dokázali přijmout kříž a žít v kajícnosti.
Na závěr si dovolím přečíst poselství z Modré knihy, které Panna Maria řekla ve Fatimě 15. září 1989:
„
Milovaní synové, podílejte se na mé bolesti. Jsem vaše Matka Bolestná. Mé Neposkvrněné Srdce je probodáváno mnoha bolestnými trny. Panství mého protivníka se rozrůstá každým dnem a jeho moc se rozpíná v srdcích i duších. Hluboké temnoty sestoupily na zem. Je to temnota tvrdošíjného odmítání Boha. Je to temnota spáchaného hříchu, ospravedlňovaného, ale již nevyznaného. Je to temnota rozkošnictví a nečistoty. Je to temnota bezuzdného egoismu a nenávisti, rozdělení a války. Je to temnota ztráty víry a odpadu.
Do svého Neposkvrněného Srdce shromažďuji dnes veškerou bolest mého Syna Ježíše, který mysticky znovu prožívá krvavé hodiny své agónie. Novými Getsemany je pro Ježíše pohled na jeho dnešní Církev, tak znásilněnou a opuštěnou, kde většina pastýřů lhostejně a vlažně spí, zatímco jiní opakují Jidášovo gesto a zrazují z touhy po moci a penězích. Chlubí se nad rozsáhlostí svého vítězství dosaženého pomocí černé šelmy a šelmy podobné Beránkovi v těchto vážných dnech, kdy se ďábel rozzuřil proti vám vědíc, že mu zbývá málo času. Proto nastaly i dny mé velké bolesti. Velká je má bolest, když vidím svého Syna Ježíše dosud hanobeného a bičovaného ve svém slově, odmítaného z pýchy a trhaného lidskými racionalistickými výklady. Velká je má bolest, když pozoruji Ježíše skutečně přítomného v Eucharistii, stále více opomíjeného, opuštěného, uráženého, pošlapávaného.“
Tady si dovolím vstoupit do poselství.
My, kněží, máme velmi bolestnou zkušenost se svatým přijímáním podávaným na ruku. Mnoho lidí, kteří přicházeli k přijímání, dělali jedno a totéž gesto –
přijali Eucharistii a ruku si otřeli o své šaty. Uvědomme si, KOHO přijímáme! To je velmi mnohomluvné gesto, co uděláme s Ježíšem. Jako bychom mu říkali: „
Dobře, přijímám tě, ale nestarej se do mě.“ To jsou velmi vážné věci!
Prosím vás, přijímejte ve velké úctě, neboť přijímáte živého Ježíše Krista!
Vnímejme slova Panny Marie: „Velká je má bolest, když pozoruji Ježíše skutečně přítomného v Eucharistii stále více opomíjeného opuštěného, uráženého, pošlapávaného. Velká je má bolest, když vidím svou Církev rozdělenou, zrazenou, obnaženou, ukřižovanou. Velká je má bolest nad stále větším počtem mých ubohých dětí, které jdou cestou zla a hříchu, neřestí a nečistoty, egoismu a nenávisti ve velkém nebezpečí věčného zatracení v pekle.
Proto vás, syny, zasvěcené mému Neposkvrněnému Srdci žádám o to, co jsem žádala v květnu 1917 od svých malých tří dětí, Lucie, Hyacinty a Františka.
Chcete se i vy obětovat Pánu na oltáři mého Neposkvrněného Srdce za spásu všech mých ubohých hříšných synů? Pokud přijmete moji žádost, musíte dělat o co vás teď žádám. Modlete se stále více zejména svatý růženec, konejte časté hodiny eucharistické adorace a usmíření. Přijímejte s láskou všechna utrpení, která vám Pán posílá. Rozšiřujte bez obav všechna poselství, která vám sděluji, jako nebeská prorokyně těchto vašich posledních časů.
Kdybyste znali trest, který vás čeká, když nyní zavřete bránu svých srdcí před úzkostiplným hlasem vaší nebeské Matky. Neboť
Božské Srdce mého Syna Ježíše svěřenému mému Neposkvrněnému Srdci, je poslední, nejkrajnější pokus přivést vás všechny ke spáse.“
Převzato z
Marta Durániková,
článek z 9. 1. 2023 naleznete
zde.
---------------------------
Nahrávka promluvy o. Dudoka
https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=proc-panna-maria-place-nove-zpracovani-prednasky-o-martina-dudoka-z-litmanove&cisloclanku=2020070063
