Ve jménu ideologií nových práv se chce uznat za základní právo možnost zabít jiného. Žijeme v kultuře ideologií, které jsou velmi agresivní a sofistikované, komentuje pro Standard dění v západním světě bioetik, lékař a jezuita Jan Ďačok.
Na Papežské Gregoriánské univerzitě jste vedl kurz Ideologie a lidský život. Avšak nezostřuje se boj proti rodině i proto, že upadá zevnitř, neboť rodiny selhávají při předávání „rodinných“ hodnot?
Cílem kurzu bylo představit a odhalit některé aktuální ideologie, které jsou zaměřeny proti životu a rodině. Jak víme a cítíme, tlak ideologií je velmi agresivní a sofistikovaný. Jedno slovenské přísloví pomáhá, abychom je lépe chápali: „
Kdo chodí do mlýna, snadno se zamoučí.“ To znamená, že když jsou jednotlivci a rodiny vystaveni ideologiím, jejich vliv či „prach“ může na ně nasedat, zadřít se jim pod kůži, dostat se do jejich nitra a ovlivňovat tak jejich myšlení a jednání.
Boj proti rodině se zostřuje hlavně proto, že rodina se pro některé stává velmi nepohodlnou institucí.
Rodina byla a také je baštou odporu proti ideologiím. Platilo to nejen o komunistické ideologii, ale také o všech ostatních. „Architekti nového člověka a nového světa“ nebo „nového světového řádu“ věděli a vědí, že je třeba rodinu oslabit nebo zničit. To je základní předpoklad jejich „úspěchu“.
Děti a jedinci z neúplných nebo rozbitých rodin se častěji dostávají do kontaktu a do závislosti na alkoholu, drogách, pornografii, prostituci a násilí. Lze je snáze dostat do područí ideologií. Děti a jedinci z fungujících rodin jsou silnější a odolnější. Je třeba dodat, že navzdory všemu na Slovensku i mimo něj mnohé rodiny žijí čestně, zodpovědně a povzbudivě.
Papež František se s námi v Bratislavě podělil i o svůj pohled na ideologickou kolonizaci a hlavně na ideologii „gender“. Mimo jiné řekl: „
Ideologie má v sobě vždy něco ďábelského… protože není vtělená. Nyní žijeme kulturu ideologií, opravdu. Musíme demaskovat jejich kořeny. Ano, ‚gender' ideologie […] je nebezpečná. Podle mě proto, že je odtržena od konkrétního života osoby, jako kdyby se člověk mohl libovolně, nezávisle na všem rozhodnout, jestli a kdy být mužem nebo ženou.“
Co z toho vyplývá?
Církev ohlašovala a ohlašuje svůj pohled na svět, na individuální a společenský život; předkládá návod na životní styl. Bohužel i dnes vidíme, kam vede odmítání jejích postojů nebo kompromis se zlem.
Existují etické principy, o kterých nelze vyjednávat, protože svou povahou a úlohou představují základ sociálního života. Když se praktický život konfrontuje s morálními principy, které nedovolují žádné výjimky nebo kompromis, je to velká výzva pro zodpovědnost křesťanů. Před těmito základními a nedotknutelnými morálními principy si věřící musí uvědomit, že
jde o základy mravního řádu, který souvisí s celostným dobrem osoby i společnosti. Tyto principy mají absolutní hodnotu a věřící se jich nemohou a nesmí vzdát.
Jde především o tyto:
odmítání potratu a eutanazie, respekt a ochrana práv lidského zárodku, ochrana a podpora rodiny založené na manželství jedné ženy s jedním mužem. Dále je to
svoboda rodičů na výchovu vlastních dětí, potom
sociální ochrana mladistvých a
osvobození obětí od moderních forem otroctví (jako například drogová závislost či prostituce). Konečně
právo na náboženskou svobodu, ekonomický rozvoj ve službách osoby a společného dobra, ale také
respektování sociální spravedlnosti, principu lidské solidarity a subsidiarity a také
ochrana pokoje.
Je třeba jen dodat, že
kompromis se zlem se nikdy nevyplácí. Jde totiž o dvojí hřích: křivení pravdy a pohoršení. Pán Ježíš to zřetelně řekl: „
Nemůžete sloužit i Bohu, i mamonu“ (Evangelium podle Matouše 6, 24). A
proto má být jednání věřícího zodpovědné, pravdivé, povzbuzující a vyjadřující soulad mezi vírou a životem, mezi evangeliem a kulturou.
To souvisí s polemikou jestli dát, nebo nedat svaté přijímání katolíkům ve veřejných funkcích, kteří otevřeně připouštějí potrat, ačkoli osobně jsou možná proti, například prezident USA Joe Biden a jiní. Kardinál Burke říká s odkazem na kánonické právo, že takoví lidé jsou odpadlíci.
Podle papeže mají biskupové zaujmout
pastorační, nikoli paušální a politický postoj. Debatovalo se o tom zejména v USA.
Praktikující katolíci mají být ve svém jednání jednoznační na každém místě, o to více ve veřejných funkcích. Když se „katolík“ zúčastní v neděli na mši svaté, jde ke svatému přijímání a týž den nebo za několik dní vystoupí na setkání nebo konferenci, které popírají Desatero, sociální a morální učení Církve (například v otázce potratu), komu takový „katolík“ vlastně slouží? Pánu Bohu anebo ideologiím?
Nevnímá či nechce vnímat hluboký protiklad mezi vírou, ke které se hlásí, a svým jednáním, které ji popírá? O co mu jde?
Když opravdu nechce sloužit ideologiím, ať se vyhne takové politické straně nebo organizaci, které by ho mohly postavit proti Církvi. To byl případ i mnoha katolíků, kteří během komunismu rozhodně odmítli vstoupit do komunistické strany. A přežili. I bez toho, aby se poskvrnili kompromisem.
Kdo se jako „katolík“ vědomě a dobrovolně dává do služeb postojů, které jsou proti lidskému životu a proti učení Církve, nemá přistupovat ke svatému přijímání. Svým jednáním rozhodně pohoršuje a křiví obraz Církve, ke které se hlásí.
Hovoříte o útoku proti rodině a životu, ale nejedná se o otevření prostoru pro jiné typy a interpretace rodiny? Například takzvaná sexuální revoluce neukázala touhu mladých v tomto smyslu? Ve vašem kurzu zmiňujete také „sexuální a reprodukční práva“.
Bůh daroval člověku i svobodu. Jejím nutným předpokladem je život, který ji rozhodně předchází. Jinými slovy jen ten, kdo žije, může se svobodně rozhodovat. Avšak
ve jménu vlastní svobody nelze rozhodovat o životě jiných. Když někdo dostal život, je třeba jej respektovat v plné míře a důsledně. Uznat velikost darované svobody vede k vděčnosti a lásce vůči Tvůrci. Vlastní život, který ubíhá velmi rychle, je nejen dar, ale také úkol. Jako partneři a spolupracovníci s Bohem-Stvořitelem můžeme z našich životů udělat krásný dar pro jiné, což nám bude sloužit ke cti.
Od začátku svých dějin
člověk byl a je neustále pokoušen být jako Bůh. Je to projev falešné iluze, že si vystačí i sám, bez Boha. Tato představa je nanejvýš aktuální právě v dnešní době. Ve jménu arogantních ideologií „nových práv“ (kam patří i „sexuální“ a „reprodukční práva“)
nelze uznat jako „základní právo člověka“ možnost zabít jiného, například hormonální či jinou antikoncepcí, předimplantační diagnostikou a selekcí „nevhodných zárodků“, potratem, eutanazií, asistovanou sebevraždou nebo jiným způsobem.
Autor: Bohumil Petrík
Zdroj:
https://standard.sk/296070/architekti-noveho-cloveka-a-noveho-sveta-vedia-ze-rodinu-treba-oslabit-alebo-znicit-vravi-bioetik/
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek z 28. 12. 2022 naleznete
zde.
