Násilí na školách, pokles vzdělanosti, kriminalita mladistvých- mnoho problémů, které podle Hartmuta Steeba jsou důsledkem selhání otců, 49letý autor je otcem 10 dětí a žije se svou rodinou ve Stuttgartu. Vysvětluje, jakou odpovědnost musí otcové ve svých rodinách převzít...
"Stát se otcem není těžké, ale být jím je naopak velmi obtížné."- doby, kdy tato slova byla výstižná, jsou pryč. Mnohé páry by chtěly děti, ale ty nepřicházejí. A pak, v naší společnosti už není samozřejmostí mít děti. Když se muž stane otcem, obdrží velikou odpovědnost. Říci k ní ano je příkazem dne. Potřebujeme muže, kteří z přesvědčení chtějí být a jsou otci.
Lidé jsou obraz Boží, stvořeni podle jeho podoby. Být otcem znamená pro křesťany v obzvláštní míře být obrazem nebeského Otce. Neboť nebeský Otec je vzorem otce. Protože mnoho lidí nemá kladný vztah ke svému otci, jsou na rozpacích, když je řeč o Otci nebeském.
Odpovědnost za volbu partnera...
Po otázce, zda se člověk rozhodne žít jako křesťan, je otázka života v manželství druhou nejdůležitější otázkou v životě. Povolání lze měnit, mnoho rozhodnutí lze odvolat. Manželství však zavazuje k celoživotnímu společenství věrnosti. Proto především odpovědnost muže je velká. Proč vlastně? Mohu si představit, že žena, kterou mám před očima, bude také matkou mých dětí? To si musí muž rozvážit, než s ní vstoupí do životního vztahu, než uzavře manželství. Děsím se toho, když se lidé vezmou a pak teprve začnou přemýšlet, zda chtějí mít děti. Pokud se o takových existenciálních otázkách nemluví včas a nedosáhne se jednoty, nelze se divit, že se manželství rozpadají.
... za ano k dítěti
Ano k sexuálnímu soužití nepřipadá těžké. Jinak je tomu, pokud jde o plod sexuality. Často se říká, že mnoho žen nechce mít děti. To je možné pochopit, protože to znamená těhotenství, obtíže porodu, bolest a omezení v životě. To je podle mne také důvod, proč Bůh svěřil tento úkol ženám. Jinak by už lidstvo v důsledku nedostatečné ochoty mužů trpět a přinášet oběti dávno vymřelo!
Moje zkušenost je taková, že "ne" k dětem přichází často ze strany mužů. Děsí se otcovských povinnosti, finančního omezení a zmenšení flexibility. Přitom zapomínáme, že dar pohlaví je Boží dar. A jako všechny dary, které přijímáme, je spojen s úkoly. Čím větší je dar, tím větší je úkol. S darem pohlaví je spojen úkol rozmnožovat se. Tím vkládá Bůh velkou oblast svého tvůrčího úkolu do našich rukou. Být otcem znamená: podílím se na Boží tvůrčí činnosti. On "dělá" člověka a my mu máme při jeho práci pomáhat.
... za věrnost
Manželství a rodina patří k sobě. Obojí nelze od sebe oddělovat. Pro děti je nejlepší, když vyrůstají v rodině, ve které jsou muž a žena spojení v celoživotním společenství manželství a věrností a poskytují tak dětem oporu.
Z pohledu statistiky vychází většina podnětů k rozvodu o žen. Odpovědný za věrnost v manželství je však muž. K tomu patří, že vytváří své manželce prostor pro rozvoj jejich darů. Milovat, to neznamená někoho k sobě připoutat, milovat znamená chtít pro toho druhého to nejlepší. Když v 1. listě Korintským stojí: Muž ať plní ženě, čím je povinen (7,3), znamená to, pro nás muže přemýšlet o tom, co naše ženy skutečně potřebují. Znamená to: musíme i svými pocity být pro ně. V Bibli existuje slovo, které je pro muže důležité. Tak stojí v listě Efezanům: "ženy, buďte svým mužů poddány." (5,22) Pak tam ovšem nestojí: "Muži, vyžadujte od žen poddanost!" nýbrž ve verši 25 čteme: Muži, milujte své ženy jako Kristus miloval svou Církev a vydal sám sebe za ní. Podřídit se takovému muži nebude pro ženu žádný problém.
...za modlitbu
V 1. listě Timotejovi 2,8 vyzývá Pavel: Muže prosím, aby se modlili na všech místech. Modlit se, to je přiznání, že já sám nic nevytvářím, že jsem dospěl k hranicím svých možností. To to přiznání je nutné. Když se naučíme obracet se se svými potřebami na nebeského Otce a prožíváme to živě v našich rodinách, budeme uchráněni od falešného patriarchalismu a od sebelibého perfekcionismu. Před přetížením může mužům pomoci, když se pokud možno účastní pohřbů. To je dobrá příležitost zamyslet se nad tím, kam vede život. Tam, kde leží můj soused nebo přítel, přijdu jednou i já. Problémy v naší rodině a našem manželství dostanou ve světle věčnosti a pomíjejícnosti našeho vlastního života jinou perspektivu.
...za duchovní výchovu
Muži se nesmí stahovat z duchovní výchovy a přenechávat tuto práci jen svým ženám. Musí si najít čas a zcela vědomě hovořit se svými dětmi o duchovních otázkách. Odpovědnost za rodinné pobožnosti, za duchovní začátek dne, za biblickou chvilku na jeho konci a za modlitbu před spaním, to je chvály hodný úkol. Při tom pomáhá jednoduchý poznatek: otcové jsou první muži, které naše dcery potkávají. A jsou také prvním mužským vzorem pro naše syny.
...za smíření
Otcové musí číst z Lukáše kapitolu 15. To vlastně není příběh ztraceného syna, ale milujícího otce. Je dostatek otců, kteří plni lásky a touhy čekají na návrat svých dětí? I když naše děti odejdou, ať už z protestu, hněvu nebo rozumu, vždy musí pro ně zůstat dveře otevřené. Musí vědět, že otec je připraven ke smíření a nestaví si žádné předběžné podmínky. Když naše děti vyrostou v tomto postojí, budou k nám nikoliv méně, nýbrž více pozorné.
Za co nejsme odpovědni
Jsme odpovědni za mnoho, ale ne za všechno, co se stane z našich dětí. Nemají se v nich zrcadlit, otcovské a mateřské představy, nýbrž má dojít k rozvoji jejich vlastních darů a mají se naučit vzít samy život do rukou. Pomoc k svépomoci je dobrým základem pro výchovu. Naříkání nad nízkou úrovní vzdělání, nad nedostatečnou pracovní a vzdělávací kázní, nad násilím ve školách, drogami a kriminalitou, to všechno je také výsledek společnosti bez otců. Potřebujeme nové otce, kteří převezmou odpovědnost tím, že budou budovat, bdít, chránit a pečovat. Jen tak můžeme být uchráněni, aby se naše společnost bez otců a bez dětí nestala záhy také společnosti bez vyhlídky a bez naděje.
Zdroj: Komma 15/2002, Světlo-Týdeník Matice Cyrilometodějské, č. 20/ XI. ročník, 2003
