Ve druhé části bohoslužby, bohoslužbě oběti, je krátce po úvodní modlitbě nad dary tzv. preface.
Poznáme ji tak, že začíná dialogem před prefací: „Pán s vámi!“ „I s tebou!“ „Vzhůru srdce!“ „Máme je u Pána!“… Můžeme říci, že se jedná o uvedení ke chvalozpěvu nebešťanů, který pak následuje: „Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů,…“ Tato vzletná modlitba je vlastně oslavná báseň, kterou někdy kněz i zpívá. Připomínají se v ní důvody, proč je dobré děkovat Pánu Bohu a chválit Ho.
Existuje celá řada prefací a v každé z nich jsou uváděny další a další pádné důvody ke chvále Boha. Platí, že my lidé Pána Boha nikdy dost nevynachválíme. Když posloucháme jednotlivé myšlenky preface, jsme jakoby vtaženi do velkolepé motivace k oslavě Boha. Právě proto si nás Pán Bůh stvořil, abychom Ho chválili nejen svou existencí, ale i vědomou snahou Ho chválit. Prospěje nám, když se na myšlenky preface při mši svaté vždy budeme soustředit a posílíme naši snahu pána Boha chválit tak, jak jsme toho nejlépe schopni a jak si to On od nás zasluhuje.
Správné vnímání prefací nás může disponovat pro trvalejší chválu v našem životě, a to i mimo mši svatou. Snažme se tedy nabrat si z povzbuzení prefací velkou inspiraci ke chvále Boží, aby pak náš hlas při chvalozpěvu „Svatý, svatý“ mohl dolehnout až k nebeskému trůnu.
Amen.
