Další promluva o mši svaté měla téma „dialog před prefací“.
Určitě jste si všimli, že se v jednu chvíli při mši svaté říká: „Pán s vámi!“ „I s tebou!“ „Vzhůru srdce!“ „Máme je u Pána!“ - Ne „máme jednoho Pána“, ale „máme je u Pána!“ „Vzdávejme díky Bohu…“ Odborně se to jmenuje „dialog před prefací“. Předtím předcházela modlitba, kterou kněz pronášel jménem všech. A teď je zde ten dialog.
Kněz zvolá „Pán s vámi!“, jako kdyby chtěl připomenout: „Lidé, uvědomte, že si Pán Bůh je tu s námi. Prožíváme bohoslužbu, je to tak posvátná chvíle, že On je nám blízko. A právě, když si to uvědomujeme, pak ta naše modlitba může být skutečně plná toho, že jsme v blízkosti Boží. Lidé si to uvědomují a odpovídají: „I s tebou!“ - Pán je i s tebou, i ty si to uvědom! Nejen, že to jsou jenom takové nějaké fráze, ale ať to prožíváme všichni, že Pán Ježíš je tady s námi se všemi. Pak je zvolání kněze „Vzhůru srdce!“ - tak když víme, že je tu Pán, tak už se nevěnujeme ničemu jinému, odložíme všechny myšlenky, které by to naše srdce mohly rozptylovat a pozvedneme je k Pánu, aby naše modlitby mohly jít přímo ze srdce. „Vzhůru srdce!“ - a lidé odpoví: tak jo, už to tak máme a jsme připraveni - máme je u Pána, už jsme v myšlenkách u Pána Boha. Už se nezaobíráme ničím jiným, jenom tím, že Pán Bůh je blízko. A teď kněz navrhne, co budeme dělat dál: „Vzdávejme díky Bohu našemu Otci.“ No a proč? Protože děkovat Pánu Bohu, to bychom mohli od rána do večera a nikdy jsme to ještě dost neudělali. A je za co! A teď při takové posvátné chvíli, kdy si uvědomujeme, že Bůh je s námi, tak patří děkovat. V katechismu čteme, že člověk byl stvořen proto, aby Boha chválil a tak si zasloužil život věčný. Tak to děkování, chválení je něco, pro co tady jsme, to je to to nejdůležitější. Celý náš život má Pána Boha chválit oslavovat a při mši svaté, když konáme tu posvátnou bohoslužbu, tak zrovna teď jsme pro to disponováni. „Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci!“ A lidé odpovídají: „Je to důstojné a spravedlivé.“ Ano, to je pro nás to nejvyšší, proč tady jsme. Máme Pána Boha chválit, máme mu děkovat. Vždyť On je náš Otec a všechno to, co prožíváme, čím nás obklopil, všechno je to z jeho Otcovské lásky. Tady na toto navazuje pak taková oslavná modlitba, které se říká preface. Ta nás má naladit k tomu, abychom se přidali k chvalozpěvu andělů „Sláva na výsostech Bohu“, jak to zaznělo kdysi u Betléma.
Tak se vracím k tomu dialogu „Pán s vámi!“ „I s tebou!“ Má nás to naladit, abychom nepromeškali ty další posvátné okamžiky. Představme si velký orchestr - zahrají skladbu a než začnou hrát další, tak je ladění. Housličky a všechny ty hudební nástroje tam zaznívají a každý si to ladí. A toto je takové ladění před dalším velkým krokem k tomu, aby ta další modlitba mohla skutečně vyznít naplno. A tak až zase budeme tady ten dialog pronášet, tak ať to není odrhkané, ale ať je to skutečně ze srdce a ať je to pro nás s tím užitkem, že to, co bude následovat, bude skutečně vyvěrat ze srdce, které je u Pána.
Amen.
