Jedna čtenářka nám poslala následující svědectví a malou vzpomínku na P. Františka Líznu.
Ráda bych se chtěla s vámi podělit o zážitek, který se mi stal, který je stále a vždy bude aktuální.
Možná i teď více s blízkostí Vánoc.
Jistě mi dáte za pravdu, že ne každý člověk je bude mít radostné.
Mezi námi jsou lidé, kteří prožívají různá malá i velká trápení, ať už jsou nemocní, strádající na duši, mají starosti finanční, ztrátu zaměstnání, mají jiné problémy.
Proto, prosím, mějme vždy pro každého vlídné slovo, srdce a oči otevřené, nebuďme lhostejní, ale všímaví, jděme proti proudu.
Právě takovým lidem je smutno, padá na ně strach, tíseň, beznaděj, stačí málo, chvilkový zkrat a člověk si může vzít i život.
Zažila jsem to při jedné duchovní obnově s otcem Františkem Líznou, kterému vděčím za mnohé, byl to můj duchovní otec.
Vzpomínám, jak při prvním duchovním cvičení řekl: "Dívejte se kolem sebe, všímejte si ostatních…tady v této kapli se oběsil člověk!“
Myslím, že to každého hluboce zasáhlo.
Tehdy jsem si sedla k jedné slečně, která se mnou byla na této duchovní obnově.
Poté jsem se rozhodla přesednout k jiné slečně. Navzájem jsme si svěřily naše životní cesty, dále jsem toužila již mlčet, neboť to byla ignaciánská duchovní cvičení, kde se člověk rozhoduje a poslouchá hlas Boha v tichosti.
Ale Pán měl jiný plán…
Všimla jsem si, že dotyčná nepřišla druhý den dopoledne, odpoledne přišla, ale něco se mě na ní nezdálo.
Rozhodla jsem se, i když nerada, porušit mlčení a promluvit s ní.
Měli jsme delší rozhovor.
Pak jsem již dodržovala mlčení.
Později se mi svěřila, že pokud bych s ní nepromluvila, vzala by si život…
Bohu díky, že se tak nestalo!
Díky otci Františkovi! - jeho srdce bylo vždy otevřené, stejně tak byly vždy otevřené dveře jeho fary.
Myslím, že ten, kdo ho znal, ví ,že za něj mluvily činy.
Děkuji otče Františku za setkání s Vámi.
Daniela
