V sobotu 23. 11. 2022 přibližně od 10:00 plánujeme údržbu serverů FATYMu a A.M.I.M.S. (včetně TV-MIS.cz) tak, aby do nedělního rána bylo vše hotovo. Servery bude třeba vypnout, restartovat... Prosíme, nevkládejte a needitujte v tuto dobu žádný obsah. Děkujeme za pochopení.
Mají Vánoce pohanské kořeny?
Vánoční svátky jsou časem klidu a radosti, čas kdy se vše zpomalí a utlumí. Rodiny jsou spolu a navzájem si vyměňují dárky. Zpívají se vánoční koledy a každý každému přeje všechno dobré. Lidé jsou k sobě milejší, štědřejší a laskavější. Nebo alespoň by takoví měli být.
I člověk, který nehledá ve Vánocích nějakou duchovní podstatu, v nich může vidět krásu, vědomí lidské blízkosti a štědrosti. Věřící ve Vánocích nevidí jen obyčejný humanismus, ale narození Ježíše Krista. Všemohoucí Bůh se stal obyčejným člověkem. Už to není ten nedostupný Majestát, ale někdo, kdo zná lidskou bídu a slabost.
Jaké je pozadí vzniku nejznámějších křesťanských svátků?
Podle některých teorií existovaly již před křesťanskými Vánocemi pohanské svátky zimního slunovratu a křesťané tyto svátky pouze „pokřtili.“ Tento narativ (pokřtěného pohanství) je běžný v populárních článcích a naučných televizních dokumentech.
Oslavy narození světla a života uprostřed nejhlubší a nejdelší tmy během roku byly skutečně přítomné v předkřesťanských náboženstvích. Je však toto důvod myslet si, že Vánoce mají pohanské kořeny? Pravda je poněkud složitější.
Saturnálie a Neporazitelné slunce - inspirace pro křesťany?
V pohanském římském prostředí existovaly svátky, které mnozí dnes považují za Vánoce před Vánocemi. Svátky Saturnálie na počest římského boha úrody Saturna začínaly během vlády císaře Augusta podle tehdy platného juliánského kalendáře 17. prosince. Později se tyto slavily prodlužovaly a trvaly až do 23. prosince.
Během Saturnálií se nepracovalo a slavilo, jedlo a pilo ve velkém stylu. Lidé si vyměňovali dary a přáli si všechno dobré. I otroci během těchto dnů získali rovnocenný společenský status se svými pány. Dokonce byli si až tak rovni, že si úkoly vyměnili a pánové obsluhovali své otroky.
Je zajímavé, že dnešní sekularizované chápání Vánoc (mít plná břicha a nejnovější technologie pod stromečkem) v něčem nápadně připomínají tyto bujaré pohanské oslavy.
Jeden komentátor na margo podobností mezi Saturnáliemi a Vánocemi píše: „Předpokládalo se, že křesťané ve 4. století přiřadili 25. prosinec jako Kristovy narozeniny (a tedy i celé vánoční svátky), protože pohané už tento den slavili jako svátek. Tímto způsobem by se obešel problém eliminace již tak oblíbeného svátku, čímž by se usnadnilo pokřesťanšťování obyvatelstva.“
Populární narativ, který však dává jistou logiku, je na světě. Křesťané, kteří chtěli uspět v dominantním pohanském světě, museli udělat kompromis a pokřesťanštit pohanské svátky.
V souvislosti s Vánocemi a pohanstvím se často mluví ještě o jednom římském svátku. Byly to oslavy narození boha slunce, které ustanovil císař Aurelián v roce 274. Svátek Neporazitelného slunce (Sol Invictus) se slavil 25. prosince, v den, kdy křesťané slaví narození Ježíše Krista.
I v tomto svátku vidí mnozí výrazné paralely s křesťanskými Vánocemi. Pohanský bůh slunce se narodil do hluboké tmy týž den jako Kristus. V Ježíši Kristu vidí křesťanská teologie toho, kdo se jako pravé a neporazitelné Světlo narodil do tmy lidského hříchu, smrti a utrpení.
Záblesky pravdy i mimo křesťanství
Odpověď křesťanů na argument, že Vánoce jsou pokřtěný pohanský svátek, má v zásadě dvě roviny. První je ta, že v předkřesťanských náboženstvích najdeme záblesky Boží pravdy, která se naplnila v osobě Ježíše Krista. Tato teze se opírá také o biblické svědectví. Připomeňme si například Pavlův projev na areopágu, který najdeme v knize Skutky apoštolů.
Apoštol Pavel poukazuje na to, že neznámý bůh, kterého pohané uctívali, je Ježíš Kristus. Pohanům tak byla ohlášena pravda evangelia, po které sice podvědomě toužili a hledali, ale ještě ji neznali.
V podobném duchu se vyjadřuje i důležitý dokument II. vatikánského koncilu Nostra aetate: „Katolická církev nezavrhuje nic z toho, co je v těchto (nekřesťanských) náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou úctou hledí na způsoby jednání a chování, na pravidla a učení, které se sice v mnohém liší od toho, co ona sama zachovává a učí, ale přece nezřídka odrážejí paprsek Pravdy, která osvěcuje všechny lidi.“
Shaun McAfee píše: „<,i>Můžeme pozorovat, že v období římské říše existovaly dvě zimní slavnosti (Saturnálie a Sol Invictus), ale to by nemělo být pro křesťana problém, protože Církev má schopnost pokřesťanštit lidi i slavnosti. Světlo zvítězilo nad temnotou při slavení Sol Invictus a v Kristovi byla temnota poražena Kristovým světlem. Pohané sice měli nějakou předtuchu, ale v Kristu bylo dosaženo plnosti.“
Zajímavým příkladem pro ilustraci je vánoční stromek. Stromy a zeleně byly už v pohanských kulturách symbolem věčnosti a života uprostřed smrti. Ale ne jen symbolem - častokrát byly božstvem a zdrojem magické moci.
Někteří křesťané nebo svědci jehovovi odmítají slavit Vánoce a stavět vánoční stromky právě kvůli jejich údajně pohanskému původu. Zjevně však zapomínají na to, že zatímco stromy byly u pohanů spíše předmětem uctívání, křesťané ani náhodou nepovažují vánoční stromek za hodný posvátné úcty nebo dokonce adorace.
Ranně křesťanský autor Tertulián už na přelomu 2. a 3. století píše o používání věnců a vavřínů v křesťanských komunitách. Na druhé straně však Tertulián zakazuje uctívat věnce a vkládat do nich naděje. Jedinou nadějí křesťana má být Ježíš Kristus.
25. prosinec
Někteří autoři se na rozdíl od zastánců teorie pokřesťanštění původních pohanských svátků do dnešní vánoční podoby poukazují na to, že Vánoce mají spíše židovské než pohanské kořeny.
Historik Steve Weidenkopf vysvětluje: „V židovské tradici se 25. březen slavil jako datum Abrahamovy oběti Izáka. Také znamenal první den stvoření, kdy Bůh přinesl světlo. První křesťané snadno rozpoznali spojení mezi Kristem Beránkem a stvořením a jeho početí i smrt datovali na 25. března.“
Weidenkopf dodává, že „pokud vtělení nastalo 25. března, pak z toho vyplývá, že narození Ježíše nastalo o devět měsíců později, 25. prosince. Pro rané křesťany tak rozhodujícím faktorem bylo spojení stvoření a kříže, stvoření a Kristova početí, ne touha pokřtít pohanské slavnosti.“
Papež Benedikt XVI. v knize Duch liturgie píše: „Kdysi se tvrdilo, že 25. prosinec se vyvinul v opozici k Mithrovu mýtu nebo jako křesťanská odpověď na kult Sol Invictus, který podporovali římští císaři ve třetím století ve snaze založit nové císařské náboženství. Tyto staré teorie se však již nedají obhájit. Rozhodujícím faktorem bylo spojení stvoření a kříže – stvoření a Kristova početí.“
Bible na žádném místě nezmiňuje přesné datum Ježíšova narození. 25. prosinec je spíše připomínkou, že se Ježíš narodil. Církev však závazně neučí, který den se Ježíš narodil. Je to spíše otázka historického zkoumání, než víry. (Mimochodem, první záznam o tom, že 25. prosinec je spojován s Kristovým narozením, se objevuje ve spise Chronograf ze čtvrtého století.)
Někteří křesťané argumentují i tím, že církevní otcové raného křesťanství nebyli příliš pohanství nakloněni, spíše naopak. Navíc neexistují záznamy z rané církve, které by potvrzovaly, že slavení Narození Páně mělo přímou souvislost s pohanskými svátky Saturnálií nebo Neporazitelného slunce.
Bez ohledu na pozadí vzniku Vánoc a v který den se Ježíš Kristus narodil by nám nemělo uniknout to hlavní. Podstatné je to, aby se v těchto dnech v lidských srdcích nově narodila pravá radost. Taková, kterou nikdy nedá žádný dárek ani skvělá parta lidí. Lidské srdce může autentickou radostí naplnit pouze Bůh skrze svého Syna.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
