Pochválen buď Ježíš Kristus. Chci vás poprosit o odpověď na otázku, zda lze odvodit od tělesného onemocnění konkrétní duchovní problém /neodpustní, atd/? Je možné, že někdo může být Bohem obdařen takovým darem pro službu bližním - tento kořen odvodit /pokud vede i ke sblížení s Bohem/? Je to opravdu tak, že každé onemocnění vychází z nějakého konkrétního hříchu? Např. i onemocnění dětí z hříchů rodiče? Děkuji!
Odpověď připravil o.Petričko
Myslím, že duše je velmi úzce svázána s tělem. A i lékaři dnes otevřeně hovoří o tom, že některá onemocnění mají příčinu v narušené rovnováze duchovně-duševní činnosti člověka. Už neodpuštění například je nepokoj, neodpuštění mě uzavírá před radostí, před Světlem, bere mi pokoj. A nepokoj sám o sobě ovlivňuje emocionální rovinu našeho organismu, to ovlivňuje enzymy, hormony, nervový systém i celou biochemii, která má zase vliv na jednotlivé orgány i naše buňky.
Jsou teologové nebo otcové duchovního života, kteří tvrdí že existuje něco jako rodový hřích, sklony rodičů, předků, které mohou ovlivňovat stav rodu. Vždyť i u dlouhověkých lidí se obvykle říká, že mají „dobrý kořen“. Také je tam vliv genetiky po předcích.
Naše krev má i duchovní paměť. Mnoho našich onemocnění pochází z prenatálního období. Máma donosí dítě bez radosti, během různých konfliktů, jsou tam strachy, nepřátí dítěte tchyní, prostředím, i samotnou mamkou, pokud například právě dostala novou práci a najednou "přišlo" děťátko. Skrze protesty maminky a nepokoje i hádky s manželem, strachy o zaměstnání - takové dítě nebude během života moc zdravé.
Duchovní otec – duchovník, podle nauky otců Církve – může mít dar rozpoznat kořen, příčinu problému v duši i v těle. Tam někdy stačí, když velmi dobře zná konkrétní osobu, nebo to může být i dar od Boha pro danou službu v Církvi.
Další příčinou nemocí našich je----My nenaučeni myslet pro radost, neučili nás myslet klidem, nebo s cílem pokoje. My v myšlence nehledáme Boží království. My si ubližujeme na zdraví sami tím, že myslíme tělesným rozumem a ne duchovním rozumem. (1 Kor 2, 12n) I duchovní věci jsme studovali tělesným rozumem a ne duchovním./ Za sebe zde říkám /Tělesný rozum nemá v sobě dobra, tam je stálý protest uvnitř srdce člověka.-- Někdo něco ne tak učinil, jak jsme chtěli, někdo špatně se podíval na nás, nebo se špatně choval vůči nám, tak takové myšlení přivolává duchy zla do naší duše. (Jak 3,15,16)
To už myšlenky hněvu a protestu vůči jiným osobám jsou nejprve nepřáteli naší duše i těla, a ne až tak lidi, na které se zlobíme.
Duchovní rozum mysli přes vděčnost Bohu za všechno, přes pokání, přes oslavu Boha i za negativní věci..
Žádostivostí světa tvrdne srdce. Což také ovlivňuje náš zdravotní stav. My čekáme dobro DO srdce ze světa, a nehledáme dobro v našem srdci pro jiné. Radujeme se spíše z vnějšího viditelného dobra. Neumíme se ještě radovat z vnitřního dobra v duši. Kdybychom toto dělali, tam my sami bychom se už měnili od toho dobra v našem srdci a měnili by se i lidé kolem nás.
Převzato z
Vladyka Milan odpovedá, 9. 12. 2022
