Již tři sta čtrnáct let se slaví svátek Neposkvrněného početí Panny Marie, kdy jej vyhlásil papež Klement XI. (1708). Celou tuto dobu si věřící i nevěřící dávají otázku, v čem se toto početí liší od každého jiného začátku lidského života v mateřském lůně..?
Je jisté, že to byl manželský akt lásky muže a ženy, tedy Joachima a Anny, kteří dlouho modlili i "usilovali" o dítě. A Bůh jejich prosbu vyslyšel, a jimi počatému dítěti dal zvláštní "výsadu". Už v samotném začátku života v mateřském lůně ji uchránil od toho, co člověka doprovází od prvotního hříchu našich prarodičů.
Neboť tak, jako existuje dědičná genetická zátěž v biologické rovině, tak existuje i v duchovní rovině, a jmenuje se dědičný hřích. Ten lze odstranit jenom mocí toho, kdo byl tímto hříchem napadený a uražený. Bůh odstranění této urážky vzal sám na sebe a už v ráji přislíbil Vykupitele slovy: "
Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi tvým potomstvem a jejím potomstvem, ono ti rozšlape hlavu a ty mu zraníš patu" (Gn3,15). Tou ženou, jejíž potomstvo zničí moc zlého ducha, je Panna Maria, kterou Bůh uchránil od dědičného hříchu pro budoucí zásluhy jejího Syna, který obětí kříže odstranil hřích. To je ta „
Žena oděná sluncem..., o které hovoří kniha Zjevení, že „
Byla těhotná a křičela v bolestech, neboť měla rodit“ (Zj 12,1-2).
Dnes tedy slavíme svátek, který nám staví před oči přirozený manželský vztah Joachima a Anny, který byl zasažen nadpřirozenou milostí Boží, která Pannu Marii uvedla do prvotní nevinnosti stvořitelského Božího záměru.
Bůh tedy chce přijít mezi nás, ale takovým způsobem, který neodporuje jeho spravedlnosti a svatosti. Proto si v lidském pokolení připravuje tu, skrze kterou se On sám později počne a narodí. Jeho narození v Betlémě má již přímou souvislost s početím té, kterou nazýváme Neposkvrněnou, neboť její Neposkvrněné početí poukazuje na bezprostřední začátek naší spásy. Proto je dnešní svátek pro nás tak významný.
On však poukazuje i na fakt, který se týká každého z nás. Neboť tak, jak to vidíme v životě Marie – čisté Panny, tak je to třeba vidět i v našem životě – totiž, že Bůh přichází jen do čistého srdce.
Tak jako pro budoucí zásluhy Syna Krista byla Maria uchráněna od dědičného hříchu, tak oběť kříže skrze naše pokání nás zbavuje nejen dědičného hříchu, ale i ostatních hříchů, skrze svátost sv. zpovědi.
Tedy každý z nás může přijmout Boha do svého srdce, ale pro každého platí čistota duše, kterou vyžaduje Bůh. A to zvláště teď je třeba připomenout, když se chystáme na svátky Božího Narození.
Lidé by také chtěli prožívat radost Vánoc, ale bez Krista zrozeného v jeskyni a přijatého v Eucharistii se to nedá. Proto nám On ustanovil tuto svátost své blízkosti, abychom nemuseli „závidět“ Marií to, že ho nosila pod srdcem a darovala lidstvu. Vždyť i my ho můžeme přijmout do srdce a dávat ho lidem skrze svou víru a lásku, jakož i Panna Maria. Jen je třeba více usilovat o víru a čistotu svého života uprostřed tohoto zkaženého světa.
Toho jsou důkazem mnozí lidé, kteří žili dobrým životem a Pannu Marii si přizvali jako pomocnici pro svůj život s Bohem. Příkladem je také sv. Bernardeta Soubirusová, které se Panna Maria zjevila u Massabiellské jeskyně v Lurdech a zdůraznila jí, že je Neposkvrněným početím.
Její život i smrt svědčili o její oddanosti Panně Marii. Na otázku o zjeveních skromně odpověděla: "
Svatá Panna mě použila tak, jak se používá koště. Když je práce hotová, koště se odloží znovu za dveře".
Tato její pokora svědčí o tom, co žila Přesv. Bohorodička po celý svůj život v pokoře a čistotě, bez nadřazování se nad jiné. Jejím úkolem bylo v čistotě a pokoře srdce přinést lidem Boha, který spasí tento svět.
I my přinášejme Boha lidem těchto dob a to v čistotě a pokoře svého srdce.
+Milan
"SLÁVÁ ISUSU KRISTU!"
Převzato z
Vladyka Milan odpovedá, 8. 12. 2022
