Roku 1854 se papež Pius IX. rozhodl po dlouhých přípravách slavnostně definovat pravdu víry, že Panna Maria byla prvním plodem Kristova vykoupení neboli že byla od svého početí uchráněna před poskvrnou dědičného hříchu s ohledem na její budoucí úkol být Matkou Boha.
Tuto událost připomíná fragment ze slavnostního definování v papežově encyklice "
Ineffabilis Deus", jež za zdánlivě květnatou řečí znovu připomíná a potvrzuje mnohé Boží pravdy a hluboká tajemství křesťanské víry.
1. Nevypravitelný Bůh, jehož cesty jsou pravda a milosrdenství, jehož vůle je všemohoucí, jehož moudrost sahá mocně od konce do konce a všechno mile řídí, od věčnosti předvídá žalostný pád celého lidského pokolení, do něhož lidstvo upadne kvůli přestoupení Adamovu. Ve svém tajuplném úradku, skrytém od věků do věků, určil, že dovrší veliké dílo své dobroty ještě větším tajemstvím, a to
vtělením Slova. Tak nezahyne člověk, který byl proti milosrdnému úradku Božímu přiveden k
hříchu vychytralou
ďábelskou zlobou, nýbrž to, co padlo prvním Adamem, tímto druhým bude povýšeno k ještě většímu štěstí.
Od počátku a před věky Bůh vyvolil a ustanovil svému jednorozenému Synu
Matku, z níž se měl po svém vtělení
narodit, jakmile se naplní blažená doba. Ji zahrnul takovou láskou, že v ní jediné z celého tvorstva našel zálibu celou svou blahovůlí. Proto ji podivuhodně zahrnul množstvím všech
milostí
z pokladu svého
Božství, více než všechny
anděly a
svaté.
Byla vždy uchráněna od veškeré poskvrny
dědičného hříchu a celá krásná a dokonalá se skvěla takovou plností nevinnosti a
svatosti, že mimo Boha větší není a jakou si mimo Boha nikdo ani představit nemůže.
A slušelo se tedy, aby se ona úctyhodná Matka skvěla září a ozdobou nejdokonalejší svatosti a aby jako nedotčená poskvrnou
prvotního hříchu
dobyla úplného vítězství nad oním odvěkým hadem. Jí podle svého úradku Bůh Otec svěřil svého jediného Syna, ve svém srdci zrozeného a sobě rovného, jehož miluje jako sebe sama. Ten totiž bude Synem Boha Otce i Panny. (...)
2.
Církev katolická, která je pod vedením
Ducha Svatého pevným sloupem pravdy, nikdy neustala hájit jako učení od Boha přijaté, že počáteční nevinnost souvisí s její podivuhodnou svatostí a vznešenou hodností Matky Boží. Jasnými důkazy den za dnem jasněji vysvětluje, předkládá a chrání přesvědčení, že tato pravda je obsažena v pokladu víry daném z
nebe. Církev sama dostatečně naznačila, jak toto učení již v nejstarších dobách vzkvétalo, v duchu křesťanském bylo zcela zakořeněno a snahou i péčí
biskupů bylo po celém křesťanském
světě rozšířeno. Nikdy neváhala
Početí Panny Marie předkládat veřejné oslavě ani soukromé úctě věřících. Tím jasně dala najevo, že Početí Panny Marie je zcela zvláštní, podivuhodné a úplně odlišné od početí všech ostatních lidí. Máme je ctít jako svaté, protože Církev neslaví jiné svátky než zasvěcené svatým.
Církev dokonce přenáší slova
Písma svatého, která se vztahují na nestvořenou Moudrost a naznačují její věčný původ, k tomu, aby naznačila prvopočátky blahoslavené Panny. Neboť její původ byl stanoven týmž rozhodnutím jako vtělení Boží Moudrostí. (...)
18. (...) Od nejstarších dob církevní představení a spisovatelé, duchovní
řády a dokonce i sami císaři a králové od tohoto
apoštolského stolce toužebně žádali, aby Neposkvrněné Početí Nejsvětější Rodičky Boží bylo prohlášeno za
článek víry. (...)
22. Tak doufáme v Boha, že přišla vhodná doba, abychom určili jako pravdu víry Neposkvrněné Početí Nejsvětější Boží Rodičky. (...) Po pečlivé úvaze všeho a po vážných horoucích modlitbách jsme usoudili, že nesmíme váhat potvrdit a prohlásit jako článek víry, že Blahoslavená Panna byla počata bez poskvrny prvotního hříchu
[1]. Učiníme tak zadost zbožným přáním celého katolického světa i své zbožnosti vůči Blahoslavené Panně a v ní více a více uctíme jejího Jednorozeného Syna, našeho Pána
Ježíše Krista, neboť i na něho se bude vztahovat každá úcta a chvála, kterou prokážeme Jeho Matce.
[Pius IX.: Ineffabilis Deus, 1-2.18.22. Český překlad převzat z časopisu Hlasy svatohostýnské, č. 10 (říjen 1947), a upraven redakcí Revue Theofil.]
Související články:
Wincenty Granat: Neposkvrněné početí Panny Marie
Scott Hahn: "A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem"
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 5/6
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Ignác Veselý: Panna Maria v Koránu
Petr Kanisius: Maria a ďábel
Poznámky:
[1] Jedná se o volnější, spíše výkladový překlad, v latinském textu je doslova: „nesmíme váhat potvrdit a definovat Neposkvrněné Početí oné Panny". Pozn. red.
Převzato z
https://www.theofil.cz/,
článek ze 7. 12. 2022 naleznete
zde.
