Při mši svaté se stane transsubstanciace, znamená to přepodstatnění.
To se děje v okamžiku proměňování, kdy kněz vysloví jménem Pána Ježíše ta slova, při kterých se obyčejný oplatek, obyčejný chléb a obyčejné víno promění v Tělo a Krev Pána Ježíše. Stane se tam přepodstatnění. Navenek to vypadá úplně stejně. Víno zůstává vínem, voní stejně, chutná stejně. Hostie je pořád stejně bílá, má stejnou chuť, má stejné vlastnosti, stejně se rozlomí a přece se tam stane něco tak obrovského, že dojde k přepodstatnění. Zůstává to, co vidíme očima a co vnímáme čichem, hmatem, co chutí zakoušíme, ale vírou prožíváme, že se z toho stalo Tělo a Krev Krista. Tady ta transsubstanciace je pro nás vlastně důvodem k tomu, že v té chvíli a i potom se Pánu klaníme, a že jsme vděční za to, že můžeme být přítomni tomu obrovskému zázraku, obrovskému obdarování ze strany Boží.
Na člověka by mohly přicházet pochybnosti: Je to skutečně tak? Ale ty pochybnosti se dají vyvrátit mnoha zkušenostmi těch, kteří zažili, že ve svaté Hostii je skutečně živý Kristus. Je zaznamenáno mnoho eucharistických zázraků, kdy ti, co třeba pochybovali, najednou spatřili, že v proměněné Hostii je Kristus, sám Ježíš. A tak my buďme těmi, kteří nepotřebují vidět mimořádnosti, zázraky, ale kteří už v postoji víry jsou si vědomi, že jsme přítomni tomu přepodstatnění, a s vírou Pána chceme také pozvat ve svatém přijímání do svého srdce.
Kéž i o nás může platit: Blahoslavení, kdo neviděli a přesto uvěřili.
Amen.