Mše svatá, liturgie, má připravovat na setkání s Pánem.
Když někdo dobře prožije mši svatou, pak odchází a je si vědom: Pán Bůh je mi blízko. A najednou všude kolem sebe vidí podpisy Boží lásky - v přírodě, ve stvoření, v lidech, v událostech. Stává se pro to vnímavější. Kdo dobře prožívá mši svatou, ten pak také vidí Boží blízkost, která je jindy pro člověka jakoby zahalena, zastřena a stává se tak tím, kdo je ochotný, a to ochotný i skrze bolest, smutek, vděčnost, naději zažívat, že Pán je přítomen.
Kdo dobře prožívá mši svatou, připravuje se na setkání s Pánem, který pro každého přijde v tom nejdůležitějším okamžiku života, totiž ve chvíli smrti. Kdo je i díky dobrému prožívání mší svatých dobře připraven na setkání s Pánem, není pak jako tím, kdo je smrtí jakoby vlečen, nucen jako vzpouzející se, ale prochází smrtí jako ten, kdo se na setkání s Pánem těší, protože už během svého života se snažil být Pánu blízko. Jedna z šancí být mu nejblíže je právě při mši svaté. Pak pro takového člověka je smrt návratem domů. On je připraven pro radostné setkání s Pánem.
A tak využijme té možnosti být na mši svaté a vždy se nechme uschopnit, abychom byli stále víc otevřeni tomu, že Pán se s námi setkávat chce.
Amen.