"Nejen křesťané, ale všichni lidé touží po větší míře jistoty. A tu nám nabízí
Bůh." Přinášíme pastýřský list pro 1. neděli adventní 2022 Mons. Josefa Nuzíka, administrátora olomoucké arcidiecéze.
Drazí bratři a sestry,
vstupujeme do doby adventní, na niž se mnozí z nás těší. Vesměs pozitivní
vnímání tohoto období letos narušuje válka na Ukrajině a s ní spojený nárůst
cen za energie a obecně ekonomická nejistota či stále přítomný covid, tedy skutečnosti, které někdy až bolestně zasahují do našich životů. S touhou a nadějí
očekáváme zprávy o tom, že se situace začíná měnit k lepšímu, ale prognózy
dalšího vývoje nejsou příliš optimistické. A tak nezaškodí položit si otázku: Co
mohu spolu se svými nejbližšími dělat, abych jen nečekal a nespoléhal se na to,
že to za mě někdo vyřeší?
Nejen křesťané, ale všichni lidé touží po větší míře jistoty. A tu nám nabízí
Bůh. Zaposlouchejme se do slov proroka Izaiáše v úryvku dnešního 1. čtení:
„Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem
na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky.“ Kolik věcí se za poslední roky ve světě
změnilo, jak snadno vzalo za své naše přesvědčení, že přinejmenším některé
z nich mají pevnou, trvalou hodnotu? Hospodinova hora je to, co nabízí Bůh
člověku - oporu, svou blízkost, vnitřní světlo, lásku a naději. A ta se nezměnila, ani se nestala pro nás nedostupnou. Napodobme počínání národů a kmenů
z Izaiášova vidění a s odhodláním zvolejme: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho
stezkách!“ Možná jsme některé Hospodinovy cesty opustili a putovali po svých
stezkách. Inu, stalo se. Ale je povzbuzující vědět, že se máme ke komu vrátit
a kudy jít.
Apoštol Pavel nás v dnešním úryvku z listu Římanům vybízí: „Víte, jaký je
(nyní) čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku.“ Nám
lidem se stává, že při něčem usneme, na něco zapomeneme, cosi důležitého se
vytratí z naší mysli. Ale začíná advent, doba, kdy se dá mnohé udělat a změnit.
Z řady možných výkladů slova advent je mi nejbližší tvrzení, že pochází z latinského slovesa advenio, tedy přicházím: to Pán Ježíš přichází a chce vstoupit
do mého srdce, do mého života, rodiny, práce a starostí. Proto chci vystoupat
na Hospodinovu horu a vejít do jeho domu, proto se chci probrat ze spánku,
do něhož jsem upadl.
Hledáme-li vzor hodný následování, pak opravdu dobrý příklad nám poskytuje životní odkaz Božího služebníka Antonína Cyrila Stojana, od jehož smrti
uplyne v příštím roce 100 let. Byl bych rád, bratři a sestry, kdybychom se vrátili
k jeho dílu, které si budeme v nadcházejících měsících připomínat jak na Velehradě, kde je v královské kapli baziliky pohřben, tak na Svatém Hostýně a jiných
místech spjatých s jeho životem. Veden Božím duchem dokázal vhodně reagovat na nedostatky své doby a na bolesti svých bratří a sester. Například jeho zásluhy o pořádání Unionistických sjezdů Slovanů nás mohou inspirovat k úsilí
o sjednocování lidí, neboť rozporů a rozdělování je v dnešní společnosti více
než dost. Z vynikajících ctností tohoto Božího služebníka můžeme vyzdvihnout
lásku, s níž budoval vztahy, a osobní zájem, který mnohým projevoval oslovením
či dopisem, a na jehož základě získal pojmenování »tatíček«. Také naše osobní vztahy často potřebují posílit, oživit opravdovou láskou a srdečným zájmem
o druhého. Možná právě snaha přispět k jednotě a dobrým vztahům kolem sebe
bude tím správným předsevzetím pro nadcházející adventní dobu.
K pokojnému prožití adventu Vám všem žehná
+Josef Nuzík, administrátor olomoucké arcidiecéze
