Zamyšlení nad evangeliem 1. neděle adventní.
Ježíš řekl svým učedníkům: "Až přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, až přijde Syn člověka.
Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána.
Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete." (Mt 24,37-44)
CÍRKEV NEBO FIRMA?
Stačí projít ulicí kolem novinových stánků člověk žasne, jak jejich pulty doslova překypují nejrůznějšími novinami a časopisy. A člověk má najednou i dost peněz, aby kupoval celou řadu časopisů a četl v nich možné i nemožné až do stavu úplné ztráty zdravé orientace. Co je vůbec pravda, a co je senzace? Co je skutečnost, a co je fantazie? Co je autentická zpráva, a co je „přitaženo za vlasy“, aby noviny letěli na odbyt a jejich vydavatelům se sypaly peníze? Tu a tam se ale v novinách objeví zprávy o nových sektách, které se u nás objevují a nejednoho člověka mohou přivést k úplnému zmatku. Naskýtá se otázka, odkud se berou a proč mají najednou celou řadu věrných vyznavačů? Není tajemstvím, že sekty či hnutí přichází ze západu, nejsou tedy naším výrobkem. Ta situace je podobná jedné, která se objevila po pádu totality. Najednou se tu objevila celá řada zázračných uzdravovatelů, kteří svolávali nejrůznějšími způsoby na stadióny zástupy lidí, kteří chtěli být uzdraveni ze svých někdy i dlouholetých problémů. Jistě, jsou nejrůznější Boží dary dané člověku, ale po ovoci se pozná strom. Celá řada jakoby zázračně uzdravených po čase přiznala, že za nějakých čtrnáct dnů se cítili ještě mnohem hůře než předtím. A se sektami tomu nebude jinak.
Proč se nevrhnout na zemi, která žila čtyřicet let v ateistickém tlaku, kde bylo vše duchovní zakázáno, zesměšněno, pronásledováno, kde bylo hrstce kněží trpěno, že slouží ještě mši svatou? Za tu dobu národ vyhládl duchovně téměř úplně. Proč toho nevyužít a nenabídnout mu duchovní stravu? Písmo svaté se přece dá sehnat, člověk není hloupý, a tak proč si nepočínat jako při zakládání firmy? Zakladatel bude slavný, sympatizujících bude mít taky dost a nějaká ta korunka z toho taky bude.
Úkolem církve, ale té skutečné, kterou nezaložil žádný podnikatel ani lidský génius, ale Ježíš Kristus sám, je učit, posvěcovat a vést. Úkolem církve založené Kristem je připravovat v tomto světě cesty skutečnému Vykupiteli, který nepřijde podle propočtu všelijakých zakladatelů různých hnutí a sekt, všelijakých samouků, ale který přijde, až nastane plnost času. Tuto plnost čau zná jen Bůh sám a sám Pán Ježíš to jasně potvrdil. Proto není úkolem církve uchylovat se k nejrůznějším extrémům, hysterii či čemukoliv podobnému. Úkolem církve je systematicky pracovat tak, jak ji to předvedl na sobě sám Pán Ježíš.
Začínáme dnes opět s celou církví posvátný čas adventní – čas přípravy na příchod Pána Ježíše. V současnosti je tento obsah adventu proniknutý předvánočními starostmi, které nejednou dokážou odvést pozornost od toho nejpodstatnějšího. Pro nás je podstatné to, že Pán Ježíš přišel ne podle propočtu lidí, dokonce ani těch, kteří naslouchali Božím prorokům. Vykupitel přišel, když se naplnil čas. Tato plnost času je záležitostí Boží, nikoliv výsledkem lidské matematiky. V dnešním evangeliu slyšíme výzvu: „Bděte, neboť nevíte, který den váš Pán přijde.“
Sekty a různá hnutí nejsou vynálezem až dnešní doby. To už bylo i v historii. Kolika obráceným lidem v dobách apoštolských dokázali málem poplést hlavu? Stačí číst listy sv. Pavla, ve kterých napomíná, poučuje, uvádí na správnou míru ty, kteří od něj přijali evangelium, ale po jeho odchodu se dali znovu splést… Bdít neznamená jen nespat, ale hlídat si i onen poklad v nádobě hliněné….
Bdít znamená být moudrý i ve chvíli, kdy se to kolem mě může hemžit nejrůznějšími vyznavači a hlasateli všelijakých hnutí. Bdít na svým pokladem, jehož vrcholem je setkání s Pánem při jeho příchodu. Někdy se lidem zdá, že onen příchod Páně je jen jakousi naukou církve, skrze kterou si chce udržet vyznavače v jakési slepé poslušnosti. A přitom nejednou se stačí zastavit u tabule, kde jsou vyvěšena parte, a slyšet zděšený hlas jednoho ze čtenářů: „To snad není možné, to se mi snad jenom zdá…!“ A nezdá! Den Páně přišel doslova jako zloděj… Bdít znamená chodit se svým Bohem jako s milujícím Otcem a toto je úkolem číslo jedna:
nebát se zapustit kořeny do Krista! Často se stává, že náboženství se v myslích lidí mění jen na jakousi alternativní kulturu, tak proč bych si nevybral? Hnutí a sekt je dost, Pán Bůh je jeden… To je pravda, Praha je taky jen jedna, a když přijdu na nádraží, pořádně se dívám, který vlak do ní jede! Zdaleka ne všechny, které stojí na kolejích, jedou do Prahy.
Bdít znamená vědět, kam patřím a vážit si toho!
Člověk by mohl mít všelijaké myšlenky, často i nejisté a smutné. Ale dlouho před Kristem mluvil prorok Izaiáš o hoře s Hospodinovým domem uprostřed pahorků. K té hoře budou proudit zástupy lidí a řeknou: Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým stezkám!... Bude velikou opovážlivostí, když si dovolíme tvrdit, že ona Hospodinova hora s domem je předobraz církve uprostřed pahorků všelijakých hnutí….?
Přijměme tedy letošní adventní dobu jako dar a zároveň příležitost, abychom se v Hospodinově domě učili Božím stezkám a pokud možno neztratili hlavu, když je těch všelijakých pahorků kolem nás víc než dost.
Nezapomínejme, že v otcovském domě vládnou velmi úzké a láskyplné vztahy. V otcovském domě se nepočítá, kdo kolik pro koho udělal. V otcovském domě se nedělají žádné statistiky, ani žádné experimenty.
Ani lékař si nemůže dovolit experimentovat na zdravém lidském těle. Přitom církev není tělem lidským, ale tajemným Tělem Kristovým!
