Ve čtvrtek 27. října sekretariát Synody biskupů v Římě prezentoval dokument kontinentální fáze synody „
Za synodální Církev: communio, participatio, mission“ na tiskové konferenci, kterou vedl kardinál Grech.
Dokument měl název „
Rozšíř prostor svého stanu“ (Iz 54, 2). Podle závěrečných dokumentů z kontinentů sekretariát Synody biskupů připraví Instrumentum Laboris – pracovní dokument na synodální setkání 2023 a 2024.
Mantra tohoto procesu zní: poslouchat. Koho? Všechny. V pracovním dokumentu je značné množství citátů.
„
Tyto citáty byly zvoleny, protože mocným, krásným nebo přesným způsobem vyjadřují cítění obecněji podané v mnoha zprávách. Synodální zkušenosti lze považovat za uznávání těch, kteří se necítí být vhodně uznáni v Církvi. Kontury synodálního procesu jsou stále jasnější. Ohlašuje se zde mnoho necírkevních názorů. Dokument indikuje, kam by synodální cesta měla v konečném důsledku vést. To znamená Církev, která se nasloucháním učí, jak obnovit své evangelizační poslání ve světle znamení doby, aby mohla pokračovat nabízet lidstvu způsob bytí a života, ve kterém se všichni mohou cítit přijati jako protagonisté.“
Kdo jsou to ti, kdo se cítí být vyloučeni? Par. 39:
„
Mezi těmi, kdo volají po podstatnějším dialogu a širším uvítacím prostoru, nacházíme takové, kteří z různých důvodů cítí napětí mezi tím, že patří do Církve a jejich vlastními vztahy lásky jako jsou znovu oddáni rozvedení, osamělí rodiče, lidé v polygamních manželstvích, osoby LGBTQ atd.“
Zkrátka
ti, kdo nesouhlasí s naukou Katolické církve. Pracovní dokument, jak se zdá, naznačuje, že
sestavujeme seznam stížností a diskutujeme o nich. Poslání Církve je však odlišné. Není to zkoumání všech názorů a dospívání k dohodě!
Ježíš nám přikázal něco jiného: hlásat pravdu! Je to pravda, která vás osvobodí.
Zvlášť podivuhodné je, že Církev nevěnuje pozornost polygamii. Dokument nevěnuje žádnou pozornost ani tradicionalistům. Ti se také cítí vyloučeni. A jsou doslova vyloučeni papežem (
Traditionis custodes). Pro tuto skupinu očividně není empatie.
Doposud se synodální proces jeví více než sociologický experiment a má málo co do činění s Duchem Svatým, který údajně zní ve všech. Toto by se téměř mohlo nazvat rouhavým. Co je stále jasnější, je to, že
synodální proces se používá ke změně mnoha postojů Církve s tím, že se Ducha svatého vrhá do bitvy jako obránce, ačkoli z Ducha Svatého vane již po staletí něco zcela protichůdného. Především je to – jak to vnímáme – vypařená víra, která se již nepraktikuje i nepřijímání postojů Církve. Lidé si stěžují, že Církev nepřijímá jejich názory. Toto mimochodem není zcela pravda. Nizozemští a němečtí biskupové už dlouho kráčejí s nimi, což je mnohem tragičtější!
Už nechtějí nazývat hřích hříchem. Proto se o obrácení a litování hříchů už nemluví.
Předvídatelné zde je tedy i volání po připuštění žen ke kněžství:
„
Aktivní role žen ve vedoucích strukturách církevních orgánů, možnost adekvátního vzdělávání žen, aby mohly kázat ve farnostech a diakonát i kněžství ženy.“
Marná námaha, protože ostatní tři pontifikáty explicitně konstatovaly, že to je nemožné.
V politice je vše otevřeno diskusi. V Církvi tomu tak není. My máme něco jako nauku Církve, která nepodléhá době a místům. Ale pracovní dokument, jak se zdá, opravdu všechno zpochybňuje. Například v par. 60 čteme:
„
Volání po změně církevní kultury, po spáse světa se konkrétně spojuje s možností ustanovení nové kultury s novými praktikami a strukturami.“
A pak toto:
„
Od biskupů se požaduje, aby našli vhodné způsoby, plnění svého úkolu hodnocení a schválení závěrečného dokumentu a ujistili se, že je to plod pravé synodální cesty s respektováním procesu, který proběhl a s věrností vůči různým hlasům Božího lidu na každém kontinentu.“
Zde se očividně úřad biskupa redukuje jednoduše na implementování toho, co je v konečném důsledku největším společným jmenovatelem a východiskem tomboly názorů.
Závěrečná etapa synodálního procesu se tak nemůže stát ničím jiným než babylónským zmatením. A všichni, kdo se tam nemohou zařadit, budou říkat, že jsou vyloučeni. Už předem vidíme, že tohle je recept na pohromu. Pokud by se každému vyhovělo – což vůbec není možné – tak by ta pohroma byla dokonalá.
Potom by Církev popřela sama sebe a ztratila by svou identitu.
Na prezentaci pracovního dokumentu
kardinál Grech zašel příliš daleko prohlášením, že úkolem Církve je působit jako amplion každého zvuku přicházejícího v Církvi, dokonce i tehdy, když protiřečí tomu, co Církev vždy hlásala!
Lidí přesvědčíte tím, že budete stát při katolické víře.
Toto bylo v minulosti jinak! V době protireformace bylo pro Církev křišťálově jasné, jaké jsou její názory. Lidí přesvědčíte tím, že budete stát při katolické víře s odůvodněným dokonalým přesvědčením.
Nepřesvědčíte nikoho pouhým nasloucháním a když vše ponecháte jak je.
Nemilé je, že biskupové dostali pokyn naslouchat a pak zaznamenat, co se řeklo! Tyto zprávy se pak sesbíraly a poslaly do Říma. Zprávy, které obsahovaly i hereze a byly s podpisem biskupské konference! Nemohli jsme jednat jinak – a já z toho rozhodně nejsem šťastný. Několik kardinálů to mimochodem uvádělo i v Římě a znovu si kladlo otázku,
čím synodalita ve skutečnosti je. Jasná odpověď však nepřišla.
Ježíš měl odlišný přístup!
On poslouchal dva zklamané učedníky, kteří putovali do Emauz. Ale v jednom bodě se ujal slova a objasnil jim, že se vydávají na scestí! To je vedlo obrátit se a vrátit se do Jeruzaléma. Pokud se neobrátíme, skončíme v Emauzích a ještě dále od domova, jak už jsme!
Jedna věc mi je jasná. Bůh v tomto děsivém synodálním procesu jaksi není. Duch Svatý s tím nemá absolutně nic do činění. Mezi protagonisty tohoto procesu je pro mě příliš mnoho obhájců manželství gayů, lidí, kteří si nemyslí, že potrat je problém a nikdy se neprojeví jako obránci bohaté víry Církve. Chtějí především, aby se líbili svému sekulárnímu okolí. Jak nepastorační, jak nemilující. Lidé chtějí upřímné odpovědi. Oni nechtějí odejít domů s ještě více dotazy.
Vy bráníte lidem dostat se ke spáse! Já jsem ze synodálního procesu vystoupil.
+ Rob Mutsaerts
Tento a další články najdete v souboru
Život Cirkvi vo svete 45/2022.
Vychází na stránkách
https://modlitba.sk/
