Moje velmi dobrá přítelkyně potřebuje pomocnou ruku, ale nevím, jak jí poradit. Je provdána civilním sňatkem už několik let, protože byla v té době těhotná, nevzali se v kostele, ale jen na úřadě. Je to už pár let, ale jejich vztah je velmi monotonní, a problémem je fyzický kontakt.
Otázka:
Moje velmi dobrá přítelkyně potřebuje pomocnou ruku, ale nevím, jak jí poradit. Je provdána civilním sňatkem už několik let, protože byla v té době těhotná, nevzali se v kostele, ale jen na úřadě. Je to už pár let, ale jejich vztah je velmi monotonní, a problémem je fyzický kontakt.
Manžel je chladný celá ta léta, ona si jakékoli fyzické splynutí neužila, jen on. Přesto ji velmi miluje, vzorně se o ni stará i o jejich dítě, je to úžasný člověk, ale problém je fyzický kontakt, který ona potřebuje. Už mu to v minulosti naznačovala a vícekrát se i kvůli tomu pohádali, ale víceméně nic se nezměnilo.
Nyní nastal takový zlom, že ona se zamilovala, a došlo i k tomu, co se stát nemělo. Je ztracená, vůbec neví, co má dělat, jestli mu to má říct. A když mu to řekne, neví se, jak to on zvládne psychicky, ale když mu to neřekne, jak s tím bude takhle dál žít? A nechá ho žít v iluzi dokonalého manželství?
Jejich syn je ještě malý a velmi miluje oba rodiče, je na ně strašně navázaný, na jedné straně je nešťastná a už i zamilovaná, ale na druhé straně si neumí představit odtržení dítěte od svého otce.
Prosím vás o radu jak jí pomoct. Její manžel je silně věřící, modlí se za jejich manželství, ale jak se říká, "pomoz si sám i pán bůh ti pomůže". Přijde mi to jako by se jen modlil, ale v praxi se neděje nic.
Předem děkuji za odpověď.
*************
Odpověď připravil o. Peter Labanič
Když přemýšlím nad tímto vztahem, tak mě napadá výraz:
vršit chybu na chybu.
Chyba byla, že nežili spolu čistě před manželstvím.
Další chyba byla, že neuzavřeli sňatek v chrámu, tedy jejich soužití není skutečným manželstvím.
Další chybou je jeho ignorování potřeb své partnerky.
Ještě horší chybou bylo myslet si, že jí to dává právo začít si s někým jiným...
Jak z toho ven?
Mnoho lidí by nad takovým něčím zlomilo hůl. Já si však myslím, že východisko existuje i v tomto případě. Je však třeba postupně rozplést všechno to, co se postupně domotalo.
První krok je,
začít být vůči sobě upřímní. Neupřímnost ničí každý vztah. Je třeba si uvědomit pravdu o tom, které chyby se udělaly a co je třeba udělat, aby je napravili. Hezky po pořádku.
První věc je, že ona by se měla
rozhodnout, jestli si chce muže, se kterým žije, vzít před Bohem, tedy přijmout svátost manželství. Musí to být její svobodné rozhodnutí, že ho chce milovat, být mu věrná, ctít si ho a poslouchat, vytrvat s ním až do smrti. V žádném případě by si ho neměla brát jen kvůli tomu, aby její syn měl otce. To by nebylo platné manželství.
Z otázky není jasné, jakého charakteru je ten další vztah, zda je jen do někoho jiného zamilovaná, nebo mají milostný poměr. Pravda je, že
zamilování se není ničím neobvyklým, zvláště, když její potřeby byly dosud zanedbávány. Zamilování přijde, a pokud nepokračuje vývojem vztahu, tak i odejde. V tom by až takový problém nebyl. Stačí, když její dosavadní partner začne naplňovat její citové potřeby a získá si ji zpátky.
Mnohem
horší je nevěra, sexuální vztah s jiným. Tam se vytváří silnější pouto. Ale i z toho je východisko. Třeba se rozhodnout a úplně přerušit vztah. Pokud se nechce rozhodnout vzít si raději nového partnera. Má na to právo, protože předchozího partnera si vlastně nevzala. Takové rozhodnutí by s sebou přineslo utrpení jejího syna, který by takto přišel o stálou přítomnost jednoho ze svých rodičů a určitě by to na jeho duši zanechalo velkou ránu. Zde můžeme jasně vidět, k čemu vede ignorování pravdy o manželství a sexu, jak o něm učí Bůh skrze Církev: zranění, utrpení, narušené vztahy.
Proto se lepším řešením zdá být setrvat v původním vztahu a bojovat za jeho obnovení. K tomu je především třeba začít žít ve vzájemné upřímnosti. Ona by mu měla říct celou pravdu. O tom, že byly zanedbávány její potřeby. O tom, že byla nebo je zamilovaná do jiného. Případně o tom, že mu byla nevěrná. O tom, že toho lituje a chce spolu s ním napravit dosavadní chyby a obnovit svou lásku.
Mnozí radí nepřiznávat se k nevěře, neboť hrozí rozpad vztahu. Obávám se, že rozpad hrozí tak jako tak. A on má právo vědět pravdu předtím, než se sám rozhodne uzavřít s ní sňatek před Bohem. Tady se ukáže i to, do jaké míry je schopen odpustit.
Pokud toho není schopen, tak jejich další vztah nemá smysl. Ano, toto přiznání jí přinese jisté usnadnění a jemu velké trápení. Avšak následky hříchu nelze vyřešit popíráním. Zůstane-li mezi nimi toto temné tajemství, těžko se bude moci rozvinout jejich láska a vzájemná důvěra. Pokud to jejich vztah přežije, tak zesílí.
Velmi bych jim v té fázi doporučil,
aby se obrátili na křesťanského manželského poradce. Může jim pomoci překlenout toto obtížné období.
Další věcí, kterou bude třeba vyřešit, je otázka vzájemného
naplňování jejich potřeb. Mnozí ani netuší, jaké vůbec jsou potřeby jejich manžela/manželky. Nevědí, že jsou různé u muže a u ženy. Důkazem je i to, jak se k ní partner choval dosud, že si nevšímal, co ona prožívá uvnitř. Musí se naučit vzájemnému konstruktivnímu dialogu. V něčem mohou potřebovat i odbornou pomoc, ať už psychologa, lékaře, sexuologa. Mnohé věci lze vyřešit přirozenou cestou, neboť vztah mezi mužem a ženou je přirozený vztah.
Určitě však budou potřebovat i
nadpřirozenou pomoc. V první řadě musí svůj vztah posvětit svátostným způsobem, tedy
sezdat se. To jim dosud bránilo i v přijímání ostatních svátostí, tedy sv. zpovědi a sv. přijímání.
Smířit se s Bohem i vzájemně. Začít se spolu modlit a duchovně růst.
Žádný div, že je jejich nepřítel přemohl, když se zcela oddělili od Boží pomoci.
Pokud se rozhodnou svůj vztah vyřešit, čeká je náročná cesta. Na jejím konci je však dosažení pokoje a věřím, že i štěstí pro ně i pro jejich syna. Ať je v tom vede dobrý Bůh.
Převzato z
https://www.facebook.com/VladykaMilanOdpoveda, 22. 11. 2022