Mše svatá je také liturgie.
A to, co tady slavíme, ať nás už teď spojuje s nebeskou liturgií. V nebi se slaví liturgie nádherně. To je něco, představme si to: andělé zpívají, všichni svatí se klaní Pánu Bohu, všichni jsou z toho nadšeni. Nápadité... Úžasné...Tak se do toho ponořme, jak to tam musí být ohromné, plné slávy, představme si, jak tam předstupujeme s nimi i my. Nechme se nakazit tou nebeskou oslavou Pána... Jak jsou vděční, že můžou být u Pána Boha a uctívat Ho.
A když pak řeknu, že mše svatá je odlesk nebeské liturgie, tak už teď se na to máme těšit. A někdy, když tady tak vzdycháme, že je to o ničem (nebo tak něco), tak si představme, jak se asi na nás z té nebeské liturgie dívají a říkají si: Ten by mohl aspoň trošku přidat na zbožnosti...Vždyť naše liturgie se má už teď připojit k liturgii nebeské.
I my máme, i když zatím nedokonale, oslavovat Pána Boha skrze mši svatou, a to tak, jak nejlépe umíme. Uvědomovat si Jeho dobrotu, velikost a těšit se na to, že už brzy budeme mezi těmi, kteří Ho chválí v liturgii nebeské.
