MARIINA VÍTĚZSTVÍ 51: Jako Mariin podpis

File:Church of the Nativity of the Blessed Virgin Mary; Marian monogram; Nheyob, CC BY-SA 4.0

Na některých událostech v životě je patrné, že proběhly (jak to říct?) "v režii" Panny Marie. Takový byl i příběh posledních dnů mého dědy, který jste si mohli přečíst už dříve. Stal se inspirací k napsání svědectví o závěru života rodičů, které nám poslala naše věrná čtenářka Marie. Svědectví nazvala podobně: "Jako Mariin podpis". Uvádíme je obě jako další příklady Mariiných vítězství.

Jako Mariin podpis

byl i závěr života mých rodičů. Maminka celý život ctila Pannu Marii Fatimskou. Jako malá viděla tu rudou záři, kterou Panna Maria Fatimská ohlásila, že bude druhá světová válka, protože se lidstvo neobrátilo.

Svých 5 dcer vedla k úctě k Panně Marii Fatimské a modlitbě růžence. Týden měla rozdělený podle dnů: v pondělí se modlila za manžela, v úterý za nejstarší dceru, ve středu za další … v sobotu za tu nejmladší a neděli měla pro sebe.

Tatínek měl po 60. roce postupně 4x mozkovou příhodu. Po té třetí, řekl nejstarší dceři, která byla právě na návštěvě u rodičů. „Ty si to asi neuvědomuješ, ale já můžu každou chvíli zemřít.“

Odpověděla: “Tati já vím ale nemůžu Ti pomoci. Kdybych byla na Tvém místě, tak bych přijala svátost pomazání nemocných.“ Čtvrtou mozkovou příhodu měl v červenci a hned si zavolal pana faráře, takže byl na odchod Domů dobře připraven. Zemřel v nemocnici na fatimský den 13. července v roce 1989.

Maminka byla oporou svým dcerám a jejich rodinám ještě téměř 30 let. Denně se několik hodin modlila a téměř do konce života byla soběstačná.

V neděli 15.X. se celý den vůbec neprobrala. Rodina se kolem ní večer shromáždila. I když byla dobře připravena panem farářem, rodinný kněz jí ještě posloužil svátostí pomazání nemocných a sloužil u ní v pokoji mši svatou. Všechny dcery byly přítomny i s některými členy rodiny. Při sv. přijímání dostala kousíček proměněné Hostie namočený v Krvi Páně pod jazyk. Zemřela druhý den, v pondělí, kdy se modlívala za manžela. Bylo to 16.X. 2017 ve fatimském roce na výroční den volby papeže Jana Pavla II., kterému dobře rozuměla a ze kterého se často radovala. Takže věříme, že jí přišel naproti nejen náš tatínek a její manžel ale i sv. Jan Pavel II..

čtenářka Marie

A "původní" starší článek:

Bylo to jako Mariin podpis

Děda byl statný starý pán, vdovec. Ve svých 86 letech měl o všechno zájem, četl noviny. I když téměř neslyšel, byl plný svérázného humoru. Přestože měl na některé věci víry zvláštní názor, každou neděli šel na mši svatou. Nevynechal, ať bylo jakékoli počasí. Beze mše by pro něj nebyla neděle nedělí.

Najednou však přestal téměř jíst. Ztratil zájem o noviny, o dění kolem sebe a stěžoval si na bolesti. Následoval asi týden v jedné nemocnici. Tam se mu pomoci nedostalo. Domů se vrátil v snad horším stavu. Druhý den znovu do nemocnice, tentokrát do Ivančic. Tam se o něj vzorně starali, provedli potřebná vyšetření.

Přese všechno byl dědův stav vážný. Nebyl to žlučník, jak jsme si mysleli. Byla to rakovina v pokročilém stádiu. Paradoxně díky ohromnému zavodnění břicha netrpěl děda nesnesitelnými bolestmi. Nemoc však postupovala velmi rychle. Neuměli jsme odhadnout, kolik mu zbývá života. A děda nebyl ještě zaopatřen.

Byla první sobota měsíce října roku 1998. "Musíme nechat dědu zaopatřit", přemítal jsem. "Ale jak?" Šel jsem na faru.

"Důstojný pane, dejte mi telefonní číslo na kněze do Ivančic. Musím se s ním domluvit, aby zaopatřil děděčka. Odpoledne za ním pojedeme. I když bych byl nejradši, kdybyste jel s námi vy. Vás on zná... Než mu vysvětlím, že ten cizí pán je kněz a že ho přišel zaopatřit, bude už děda hodně vyčerpaný. "

Pan farář řekl: "A v kolik hodin pojedete, udělal bych si čas."

Byl jsem ohromen. "Vy byste jel s námi?"

Tento dobrý kněz, už sám špatně pohyblivý, obtížený nemocemi a stářím osmdesáti let s námi opravdu jel. To byl první zázrak.

Přišli jsme do pokoje, kde byl děda. Seděl, zdůrazňuji, seděl!, na nemocničním lůžku. Když viděl pana faráře, celý se rozzářil a řekl: "To ste hodné, že ste za mnó přišel." Pan farář mu udělil svátost nemocných. Pomodlili jsme se, trochu s dědou pobyli a rozloučili se. Byli jsme překvapeni, jak dobře dnes děda vypadal, protože předchozí dny byl v mnohem horším stavu. To byl druhý zázrak.

Hned následující den, v neděli, upadl do kómatu, ze kterého se už neprobudil. Zemřel ve středu 7. října večer na svátek Panny Marie, Královny svatého růžence. Pohřeb se konal 13. října, kdy si připomínáme šesté, poslední zjevení Panny Marie ve Fatimě.

První sobota, 7. a 13. říjen, tři mariánské dny. Jakoby Panna Maria chtěla říct: "To já jsem měla dědu na starost. To já jsem to zařídila." Jakoby to byl Mariin podpis.

Děkujeme ti, Matko milostivá, děkujeme tisíckrát! Měj nás, prosím, všechny, celé naše rodiny na starosti.

(Tento skutečný příběh mého dědy vyšel v brožurce NO PROTO aneb STALO SE 3 , kterou vydal Tiskový apoštolát FATYMu v roce 2002.
a na těchto stránkách vydaný 10. 7. 2013, najdete ho zde V den vydání tohoto (51.) dílu MARIINÝCH VÍTĚZSTVÍ - 15. 11. 2022 - měl 14747 přečtení.)

Pokud i do Vašeho života nebo do života Vašich blízkých zasáhla Panna Maria a chcete o tom vydat svědectví, napište nám je. Díky.

Saint Mary Catholic Church (Dayton, Ohio), Nheyob, CC BY-SA 4.0, commons

Sdílet

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-středa (kázání z 20.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-uterý (kázání z 19.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-pondělí (kázání z 18.11.2024)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 17.11.2024 (33. neděle mezidobí)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024 I. (kázání z 10.11.2024)